Nejlepší způsob jak poznat dokonale Krušné hory

Popisované místo objevíme zde

Tento "hraniční přechod" je určen pro pěší a cyklisty.

Popisované místo objevíme zde

Vznik tohoto hraničního přechodu souvisí s těžbou dřeva v krušnohorských lesích. Město Freiberg zde vystavilo roku 1583 budovu zvanou „ Horní vorařský výplatní úřad“. Stával na místě později zvaném „žebrácký flek“. Byla to výplatní budova, kde voraři, kteří plavili dřevo po řece Muldě do Freibergu, dostávali svůj výdělek. V dřívějším období se podobala více spíš pevnosti než administrativní budově. Dům, stodola a pekárna byli chráněni před loupežníky dřevěným plotem. Místo také sloužilo jako ubytovna pro dřevorubce a nádeníky, pracující v okolních lesích.

Popisované místo objevíme zde

Je určen pro pěší a cykllisty.

Na turistické mapě sice není tento přechod včetně mostku přes potok zakreslen, přesto zde můžeme opustit Českou republiku a navštívit Krušné hory v Německu.

Popisované místo objevíme zde

Pokud vyrazíme z Božího Daru po Ježíškově cestě okolo hřbitova, tak po 1300 m uvidíme pěšinku vpravo, která nás dovede právě k Hubertkám. A právě Hubetrky jsou ideálním výchozím bodem k cyklovýletu na přečerpávací elektrárnu Markrebach nebo na nejvyšší bod Krušných hor v Německu, Fichtelberg.

Přechod pro pěší a cyklisty

leží v sousedství Ho-Či-Min tržnice . Hlavním cílem je vyhlášené horské středisko Lázně Oberwiesenthal, nejvýše položené město v Sasku, 911m.n.m. Končí tu úzkokolejná trať , po které dodnes jezdí vláčky s parními lokomotivami, jsou zde i menší klimatické lázně. Kabinková lanovka spojuje město s druhou nejvyšší horou Krušných hor , Fichtelbergem , na jehož svazích najdeme skokanské můstky, sjezdové trasy, sáňkařskou dráhu, letní bobovou dráhu a nově i U-rampu pro snowboardisty.

Hraniční přechod

Petrovice leží na nejvýchodnější části Krušných hor na rozhraní Českosaského Švýcarska. Odsud můžeme vyrazit do nejvýchodnější části saského Krušnohoří i do oblasti Saského Švýcarska. U přechodu je kruhové odpočívadlo obklopené listnatými stromy, nazvané Rundteil, kde dříve odpočívali přijíždějící návštěvníci i obsluha poštovních dostavníků čekajících na odbavení. Zhruba 4km západně od přechodu je město Oelsen. Jižně od města se zvedá Oelsener Höhe, uměle navršený vyhlídkový kužel s nádhernou vyhlídkou do krajiny.

Najdeme zde taktéž jeden z nejstarších modřínů

pro pěší a cyklisty

Hlavním cílem na německé straně je německé městečko Jöhstadt, původně ves, založená kolem roku 1200 na obchodní stezce do Čech, městská práva získala v roce 1655. V Jöhstadtu končí úzkokolejná trať ze Steinbachu, procházející malebným údolím Černého Potoka a Přísečnice. Z přechodu v Černém Potoku můžeme podniknout výlet do Annaberg - Bucholz.

Hraniční přechod pro pěší a turisty

Na německé straně leží obec Schmalzgrube , kde nalezneme starou vysokou pec.
Najdeme ji tak, že přijedeme-li do obce, tak hned na první odbočce se dáme vpravo a hned před prvním domem na zahradě tuto vysokou pec objevíme. Pokud budeme pokračovat údolím po zelené dostaneme se do Steinbachu, kde najdeme restauraci , kde nás pohostí i za české koruny. Ve Steinbachu je zároveň výchozí stanice železniční úzkokolejka . Nedaleko přechodu, pojedeme-li po modré dorazíme do Satzungu, kde leží čedičové varhany na vrcholu Hirtstein. Na kopci leží 5 větrníků, z nich jedna je asi pramáti všech větrníků, má jen dvě vrtule.

hraniční přechod

Hlavním turistickým cílem tu bývá městečko Johanngeorgenstadt, založené v době protireformace v r. 1645 pro vystěhovalce z českých obcí Jáchymov , Horní Blatná . Jméno dostalo podle saského kurfiřta Johanna Georga I., který zde novým usedlíkům poskytl ochranu. Již po několika letech zde objebvili bohatá lžiska stříbra, cínu, železa, kobaltu, vizmutu. Po vyčerpání zásob se lidé přesměrovali na tvorbu uměleckých předmětů, halvně paličkování krajek. Rekultivované haldy jsou pozůstatkem těžby uranu po 2. svět. válce.

Na Cínovec bezprostředně navazuje Zinnwald-Georgenfeld . Původně dvě saské vesnice se sloučily v jednu. Těžil se tu cín a žilo zde i spoustu českých exulantů. Doly tu byly v provozu až do roku 1925. Po cínu se zde těžil wolfram. Vzpomínkou na toto vše je veřejnosti přístupný cínový důl s muzeální expozicí. Severovýchodně od obce se zachovaly dvě štoly sloužící pro odvádění vody a větrání.