Podzimní čas je nádherný, přináší nám barvy, které jak se říká by ani malíř nenamaloval, příkladem toho je třeba Když ladí orchestr v Krušných horách .
Bývaly však i časy, ještě v osmdesátých letech minulého století, kdy hrála všemi barvami i mlha, obsahovala veškeré spektrum barev. Vinu na tom měly hlavně neodsířené tepelné elektrárny. Ta doba je již naštěstí za námi.
Když přijde i do Krušných hor inverzní počasí a s ním věčná bílá mlha nastanou většinou dvě varianty. Buď je mlha jen v samotné podkrušnohorské kotlině a jen lehce se dotýká prvních vršků těchto hor. Což je příjemnější případ.
Druhá varianta je ta, když se vlastně mlha rozptýlí po celých Krušných horách a nad ní vyčnívají jen nejvyšší vrcholy Krušných hor, tedy Klínovec a Fichtelbeg.
Tyto obrázky jsou z první varianty, kdy sem na kole vyrazil z Chomutova /350m.n.m / na Jelení horu /994 m.n.m/, odkud se nám naskýtá jeden z nejimpozantnějších pohledů z celých Krušných hor.