Mezi Božákem a Potůčkami

Tento výlet jsem uskutečnil v rámci lázeňského pobytu v Jáchymově koncem září. V té době vládlo nezvykle teplé počasí a skoro letní teploty přímo nabízely oželet nějakou tu procedůru a vyrazit na projížďku, nejlépe do hor. Je po deváté hodině a na úvod trasy mě čeká stoupání z Jáchymova. Kupodivu mi to jede dobře, po prvních 70 výškových metrech zastavuji, abych nakoupil svačinu. Na protáhnutí dobré. Jenom ke kostelu na náměstí Republiky je to z lázeňského centra 150 výškových metrů. Lázeňská část a tato kolem náměstí jsou hezké, vše mezi tím nestojí moc za řeč. Hezký pohled doplňuje věž Šlikova hrádku, stojícího při silnici na Nové Město. Začínal jsem na 600 m n.m. a z náměstí Republiky mě na náhorní planinu čeká ještě jednou tolik. V ucházejícím provozu a sklonu zvládám zbytek cesty na Abertamskou zatáčku v pohodě. Ta se nachází v 940 m n.m.

Z Abertamské zatáčky začínám mírně stoupat po lesní cestě pod Božidarský Špičák. Přes rozcestí Wunderblume přijíždím k jednomu ze zastavení Ježíškovy cesty, stojící přímo pod Božidarským Špičákem. Ten je s výškou 1115 m n.m. druhou nejvyšší horou české části Krušných hor. Je oblého tvaru a tudíž svému jménu vůbec neodpovídá. Jde o nefelinitový čedičový suk, vzniknuvší v třetihorním období miocénu a je nejvyšším vrcholem tohoto druhu nejen v Krušných horách, ale i ve střední Evropě. To už je dost významný kopec, abych si na něj vyběhl. A to doslova, převýšení mezi rozcestím a vrcholem je 70 metrů.

Přestože na vrchol značená cesta nevede, vyšlapanou pěšinu nacházím. Zamykám kolo u stromu a prudším svahem vybíhám na vrchol, který je celkem plochý, což nabízí další rozpor ve jménu špičák. Občas se dokonce objeví i nějaké výhledy. Nejčastěji na Klínovec a Fichtelberg, jednou se poštěstí i na západ, kamsi do Německa. Z vrcholu scházím pohodlnou cestou zpět k rozcestí. Musel jsem se však vracet ke kolu hlouběji do lesa, protože jsem se nechal zlákat pěšinou vedoucí ještě o kus výš k lesu.

U Špičáku ještě zůstaneme, čeká nás stejnojmenná zaniklá samota. Z ní zbyly základy dvou budov. Samota o dvou domech s názvem Spitzberghäuser nebo také Gottesgaber Spitzberg vznikla v polovině 19. století. První záznam o počtu obyvatel je z roku 1847, kdy jich zde žilo 23. To bylo také nejvíce, před zánikem v roce 1945 jich bylo 12. Výše zmíněný název Wunderblume patří hostinci, který u onoho rozcestí stával. Hostinec U Čarovného kvítku, jak by se dal název přeložit, byl oblíbený a známý podnik, hojně navštěvovaný hosty z širokého okolí. K tomuto místu se totiž vázala pověst, že na louce lze najít čarovný kvítek, kterým se otevře hora a vydá své bohatství. Pravda však byla v tom, že zde působila krásná šenkýřka.

Po kvalitní šotolinové cestě jedu do osady Myslivny, kde potkávám nevlastního bráchu Petra, který je pracovně na ,,Božáku.“ O jeho pracovním nasazení ale já můžu pomlčet, když jsem dnes vynechal tři procedůry. Prohodíme pouze pár slov a jedeme každý svou cestou. On s kamarády, já sám. Nejprve se však zdržuji u vodního díla Myslivny. To bylo postaveno v letech 1956 – 58 v 954 m n.m., čímž je nejvýše položenou vodárenskou nádrží u nás. Úkolem vodního díla je zásobení pitnou vodou pro oblast Jáchymov – Ostrov a zajištění minimálního zůstatkového průtoku v říčce Černé. Je však nejproblematičtější přehradou ve správě Povodí Ohře ohledně kvality vody. Ta je ovlivněna výluhy z Božidarského rašeliniště. Zemní sypaná hráz je dlouhá 130 a široká 4,5 metru. Celková zatopená plocha je 4,06 ha.

Pod Tetřeví horou jedu po Mílovské silnici k německé hranici. Těsně před ní odbočím do údolí Komářího potoka, který je zároveň hraničním. Nad ním se zvedají Holubí skály, další můj cíl. Jde o nejhezčí skalní útvary přírodního parku Zlatý kopec. Neobvyklé geologické složení horniny je z chloriticko-sericitického fylitu, v němž převažuje křemen, slída a živec. Současná podoba skal vznikla díky čtvrtohornímu zvětrávání a opakovanému působení mrazu. V jednom z bloků je patrné i skalní okno. To jsem však při podrobném zkoumání Holubích skal nenašel. Ale výhled do údolí Komářího potoka a částečně do Německa jsem si užil. Nahoru i dolů jsem lezl po dvou různých, ale stejně strmých pěšinách.

Dalším mým cílem je zaniklá obec Mílov s kapličkou. Nejprve se musím vrátit na rozcestí Grögrův pomník o 100 výškových metrů nahoru. Poté projedu kolem mílovských luk k zaniklé vísce Mílov. Ta kdysi měla devět domů, ty však byly v roce 1953 zbourány společně s kaplí sv. Jana Nepomuckého. Postavil ji v roce 1830 Christoph Glaser, aby sloužila modlitbám českým i německým obyvatelům a poutníkům. Obnovena byla v roce 2014 za přítomnosti dvou posledních mílovských rodáků. Do řeči se zde dávám se dvěma různými páry cyklistů ,,elektrikářů,“ jak se občas označují cyklisté na elektrických kolech. Ti mladší jsou z Klášterce a ti starší z Hroznětína. Těch druhých se ptám na přístup k vyhlídkovému altánu nad jejich městem, který mám v plánu příští týden také navštívit.

Pár kilometrů odsud je osada Podlesí a v ní Hotel U Červené lišky. Hezké místo na odpolední kafíčko a zákusek. Toto místo jsem neobjevil náhodně, ale poradil mi ho kámoš Luboš. Obsluhující paní byla příjemná na to, jaký měla frmol. Tudíž jsem se mohl nerušeně usadit do polohovacího křesla pro hosty a chvíli odpočívat. Potom naberu směr Abertamy.

Chytnu se cesty s názvem U Transformátoru a ta mě přes mírnější kopec dovede do údolí Černé, do bývalých Hájů. Také moc hezké místo. Pokračuji prudce do kopce po cestě s názvem Skákavá a název opravdu sedí, je to tu samý kámen a při jízdě dolů to musí hezky skákat. Na silnici se dostávám v Bludné, kde jsem před měsícem projížděl na své dlouhé cestě kolem republiky. Dnes se ale vydám k Červené jámě. Jde o propadlinu, neboli pinku, dlouhou 230 a hlubokou přes 20 metrů. Ta tu zbyla v krajině po těžbě cínu. Pod ní je pár chat a se svou polohou na svahu je od nich hezký výhled na Plešivec a okolí. Tady se musí hezky vegetit.

Přijíždím na severní okraj Hřebečné a chlápka u chaty se ptám, kde má chalupu můj známý Jirka z Loun. Prý druhá chata vpravo směrem nahoru. Našel jsem ji, stojí hned u silnice. Jirka však nikde. Chalupu Pod sedlem v Hřebečné pronajímá turistům celoročně. Dále pokračuji podél Bystřice na východní okraj Abertam. Odsud začínám stoupat na Plešivec, který je o 150 metrů výše. Výhoda je, že celou dobu jedu po silnici. Přímo pod vrcholem vyrůstají rodinné domky. Kdo zde chce stavět, zaplatí za metr čtvereční parcely 2500 Kč!

Jsem nahoře a čeká mě výhled z rozhledny horského hotelu Plešivec. Za tu dobu, co jsem zde nebyl, se toho dost změnilo. Nestál zde Hotel Orion, rozrostl se Ski areál a chatičky pod Hotelem Plešivec už zde nejsou. Také ubylo stromů, a tudíž není třeba chodit za výhledem na rozhlednu. Já si však na ni vyšlápnu, vždyť vstupné je pouze 10 Kč, ale hlavně výhled je dokonalejší. Na severozápadě dominuje německý vrchol Auersberg s radarem i rozhlednou. Před ním Blatenský vrch s vysílačem, rozhledna je schovaná mezi stromy, ale výhled z ní je hezký. Klínovec a Fichtelberg jsou vidět východněji. O kus dále Meluzína. Jižní panorama zabírají Doupovské hory a Slavkovský les, za nímž vystupují vrcholy Českého lesa a ještě dále německé pohoří Smrčiny. Na západě je vidět vykukující rozhledna Pajndl. Z měst jsou vidět nejlépe Abertamy na severozápadě, dále na jihu Karlovy Vary. Na závěr si dávám lahvového Krušnohora. Je to tmavá čtrnáctka, což jsem úplně netušil. Stála mě 55 Kč.

Z Plešivce sjíždím k chatě Švýcárna, u níž je skalní vyhlídka s pohledem na jih. To pivo ve mně nějakou stopu zanechalo. Pokračuji po žluté a modré značce na rozcestí U Hájovny, odkud budu muset být hodně ve střehu. Nejenom, že jde o prudší sešup, ale přes cestu jsou pokácené kmeny. To je potom trénink udržení rovnováhy. Nakonec to zvládám a mohu již v sedle pokračovat k bývalému dolu Eva. K němu však nedojedu, po neznačené cestě mírně stoupám k rozcestí Skautský kříž. Ještě přes 50 výškových metrů k bývalému dolu Svornost a jsem v Novém Městě. Odsud už mi zbývá jen sjet k jáchymovskému kostelu. Cestou se naskýtá spousta hezkých výhledů na Jáchymov. Sjezd k mé základně v Astorii je potom již brnkačkou.

Velice plodný výlet skončil a celou dobu ho provázelo krásné počasí. A to jsem sem jel s tím, že už toho zde moc k objevování nemám. Kdepak, dnes to byla krásná místa a já jsem si to hodně užíval.

autor Josef Sedláček www.facebook.com/josef.sedlacek.129