Krušnohorský hřeben u Velkého Jeřábího jezera

„Vrchovištní rašeliniště – jedinečné přirozené ekosystémy v Krušných horách“

Oproti lidskou rukou vytvořeným bezlesým a lesním typům přírodních stanovišť, jako jsou horské sečené louky, smilkové louky a acidofilní horské klimaxové smrčiny, patří vrchoviště na hřebenu Krušných hor k těm několika málo přirozeným habitatům. Vznikla za specifických geologických, hydrologických a klimatických podmínek. Vrchovištní rašeliniště se vyskytují v oblastech s bohatými srážkami a mírně chladným klimatem. Výskyt těchto biotopů je v Sasku omezen na vyšší případně nejvyšší polohy Krušných hor, s těžištěm v západním a středním Krušnohoří.

Krušnohorská vrchoviště byla již vícekrát vědecky zkoumána. Tento typ rašelinišť napájí pouze dešťové srážky a je nezávislý na mineralizovaných spodních vodách. Je proto extrémně chudý na živiny a má nízké pH. Jeho mimořádné podmínky umožňují život jen velmi specializované, unikátní flóře a fauně s mnohými ohroženými druhy. Vrchovištní rašeliniště jsou kromě toho nesmírně důležitá pro přírodní a vodní režim. Přirozená a polopřirozená aktivní vrchoviště patří podle směrnice o stanovištích k prioritním typům habitatů a jsou chráněna podle § 30 Spolkového zákona o ochraně přírody. Podle červeného seznamu typů biotopů Saska jsou klasifikována jako ohrožená.

K příčinám mizení a ohrožení biotopů rašelinišť patří především odvodnění, těžba rašeliny, vnos živin, zalesňování a využívání pro turistické a sportovní účely. Lidská činnost v posledních staletích způsobila masivní degradaci nebo úplný zánik také mnoha západokrušnohorských vrchovišť. „Velké Jeřábí jezero“ však bylo díky vyhlášenému režimu ochrany již roku 1912 takového osudu ušetřeno. V uplynulých letech zde proběhla celá řada rozsáhlých opatření k revitalizací rašelinišť. Jejich cílem bylo zahradit odvodňovací strouhy, tím zvýšit hladinu vody a podpořit opětovný růstu rašeliníku. Jelikož jsou vlastní vrchovišté velice citlivá, byly při vyhlášení chráněného území „Velké Jeřábí jezero“ stanoveny i takzvané „rezervace totální“, jako jsou vrchoviště „Hochmoor Weitersglashütte“, „Kiebickenmoor“, „Große Säure“ a vlastní „Großer Kranichsee“. Tyto totální rezervace byly přenechány vlastní přírodní dynamice a jejich lesy nejsou hospodářsky využívány. V zájmu zachování jedinečné fauny a flóry je do nich zakázán volný vstup. Návštěvníci území se směji pohybovat jen po vyznačených cestách a lyžařských běžeckých trasách.

Krušnohorský hřeben u Velkého Jeřábího jezera mezi městy Elbenstock (čtvrt Carlsfeld) a Sachsengrund (obec Muldenhammer) byl vyhlášen evropsky významnou lokalitou (EVL) v rámci soustavy chráněných území Natura 2000. Svou velikostí 999 ha patří k nejvýznamnějším územím systému Natura 2000 v Krušných horách.

Její jádro tvoří chráněné území Velké Jeřábí jezero“ o velikosti 611 ha EVL. Krušnohorský hřeben u Velkého Jeřábího jezera“ zahrnuje mnoho typů habitatů chráněných podle směrnice o stanovištích. K nim patří například: aktivní vrchoviště a degradovaná vrchoviště (ještě schopná přirozené obnovy), přechodová rašeliniště a třasoviště, přirozená dystrofní jezera a tůně, rašelinné podmáčené smrčiny, acidofilní horské klimaxové smrčiny, vrchovištní bory, horské sečené louky a druhově bohaté smilkové louky.

Kromě své role přírodního stanoviště pro mnoho chráněných rostlinných a živočišných druhů mají evropsky významné lokality nadregionální význam i pro turismus. Lyžařský areál u Cartsfeldu a Mühlleithenu patří k oblastem s nejjistější sněhovou pokrývkou v Sasku. Mnoho běžkařů si oblíbilo především hřebenovou trasu mezi městy Johanngeorgenstadt a Schöneck, kterou v zimě každoročně využiji tisícovky rekreantů a denních turistů. A i mimo lyžařskou sezónu je nabídka široká. Rozsáhlou síť stezek v hřebenové oblasti u Velkého Jeřábího jezera objevili i cyklisté a pěší turisté. Využíváni EVL pro sportovní a turistické účely však může poškodit její velice specializované biotopy a druhy.