Ve Steinbachu v hospodě lze platit českou korunou

Steinbach – Můžete platit v českých korunách, na každé jídlo a pití máte třicetiprocentní slevu. Pivo točené, dvanáctistupňové a je chutné stojí 40Kč

Podobnou doušku najdou na jídelním lístku návštěvníci restaurace AmWildbach v saské vesničce Steinbach, která leží necelých deset kilometrů od hraničního přechodu Hora Svatého Šebestiána na Chomutovsku. Je to první zastávka Přísečnické úzkokolejky (Pressnitztalbahn), historické muzejní železnice, která jezdí mezi Steinbachem a Jöhstadtem.

Majitel restaurace a zároveň jeden z jejích kuchařů Mario Eberlein se kvůli českým turistům přijíždějícím sem hlavně na kolech začal učit česky. Vypadá spokojeně, stále se usmívá. A velebí úzkokolejku, velkou atrakci této části Krušných hor. Začínal tu totiž před dvanácti lety, kdy tu ještě dráha nejezdila.

„Restauraci jsem koupil v době, kdy předchozí majitel nevěděl, jestli se tu udrží. Já jsem v to místo věřil. Hory lákaly k výletům vždy. Hodně nám pomohl rozvoj cykloturistiky,“ říká restauratér.

„Jak postupovala úzkokolejka, přijíždělo sem stále více turistů. Až neuvěřitelně se počet zmnohonásobil. Mám tu prakticky každý víkend plno. Ta dráha je základní hospodářský faktor oblasti. Živí tu několik ubytoven, restaurací, obchodníků,“ dodává saský restauratér.

Před dvanácti lety, kdy jste začal, byly Krušné hory i turisty v Německu dost opomínané. Proč jste se rozhodl tady podnikat?

Jsem z Chemnitz, vyučený kuchař. Pak jsem absolvoval hotelovou školu v Lipsku a musel jsem někde začít. Mám rád turistiku a jednou jsem šel okolo. To místo mě oslovilo. Stál jsem tehdy před rozhodnutím, jestli se vrátit do hotelu ve městě, nebo začít sám. Věřil jsem, že sem návštěvníky dostaneme.

Jací návštěvníci sem jezdí?

Hraje v tom roli Přísečnická úzkokolejka. A ta je dnes známá už v celém Německu. Lidé, kteří se zajímají o železnici, jsou v celé Evropě, ti si o nás řeknou, to vím. O Krušné hory se zajímají i zdejší cestovní kanceláře. To je ale jen jedna strana mince. Na straně druhé je tu velká konkurence v nabídce služeb pro turisty. Snažíme se každý nabízet něco specifického, abychom mohli s železnicí spolupracovat.

Vy třeba nabízíte českým turistům třicetiprocentní slevu. Tenhle tah ostatním hospodským nevadí?

Ne všichni s tím souhlasí, to je pravda. Je to trochu kontroverzní. Podle mě to je ale jediná možnost, jak odbourat strach českých turistů z vysokých cen v německých restauracích. Já znám ceny v Česku a vím, že právě v tomhle je obrovský rozdíl. Podle mě je ale potřeba dostat sem právě turisty z Česka. Vždyť to mají blízko. A zatím je odrazují právě ty nesrovnatelné ceny služeb.

Na saské straně Krušných hor je čilý turistický ruch. Opravilo se množství technických i kulturních zajímavostí. V Česku tomu tak stále není. Čím to?

Je obrovský rozdíl v podmínkách pro turistiku. Na české straně stále chybí zázemí v ubytování, stravování, ale i kvalitní cesty. Naše část Krušných hor nebyla tolik zasažena exhalacemi, takže nevzniklo povědomí, že sem kvůli zničené přírodě nemá cenu jezdit. Pohraničí u vás se také vysídlilo, tady je naopak kontinuita obyvatel.

Má cestovní ruch na německé straně Krušných hor nějakou větší podporu státu nebo třeba obcí?

To je složitá otázka. Podpory nám příliš nedávají. Občas je třeba nějaká jednorázová akce, ale bez většího a delšího efektu. V zásadě se na politiky příliš nespoléháme. Lepší je vlastní iniciativa.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES – severní Čechy