Rozhledna na Klínovci dál chátrá

Klínovec

První rozhledna stála na Klínovci, nejvyšší hoře Krušných hor, již v roce 1817. Dnešní osmiboká kamenná věž pochází z roku 1884 a měří 24 metrů. Přestože její majitel, město Boží Dar , do její rekonstrukce investoval již přes půl druhého milionu korun, rozhledna zůstane i nadále pro turisty uzavřená.

Opravit nebo zbořit?

Její obnova se neplánovaně prodloužila a prodražila. Přišlo se totiž na to, že je v nesrovnatelně horším stavu, než se předpokládalo. Je dokonce možné, že bude muset být zbořena a na jejím místě bude postavena replika. O osudu kdysi slavné rozhledny rozhodne další statický posudek a památkáři. „Je zpracovaný návrh statika, jak by se měla věž rekonstruovat. Pro nás je ale tento návrh neschůdný, hlavně kvůli penězům,“ říká starosta Jan Horník.

Celou věž držel pohromadě betonový nástřik, který je uvnitř i venku až deset centimetrů silný. „Když se odstranil, kameny se začaly rozjíždět. Dříve věž totiž postavili tak, že kameny spojili hlínou a vápnem. Padlo i doporučení, že by vše vyřešila injektáž,“ pokračuje Horník.

Ale zpět k návrhu statika, který schválili i památkáři. „Konstrukce věže je natolik narušená, že je podle návrhu nutné minimálně jednu třetinu věže zcela rozebrat. A to by byla lepší varianta. Je možné, že vyjde najevo, že budeme muset stavbu rozebrat ještě o další třetinu. Teprve pak by se rozhodlo, jestli je nutné rozebrat ji až úplně dolů. My tedy stojíme před problémem. Nikdo nám není schopný říct, kolik budeme potřebovat peněz,“ poznamenal starosta.

Boží Dar
už dal na opravu historické věže a dvou objektů stojících těsně vedle ní přes 1,8 milionu korun. „Nikde to není vidět. Takhle by sem mohly peníze padat dál, a proto jsme vše zastavili. Památkáři tedy nyní chtějí, abychom nechali vypracovat konkurenční statický posudek. Na jeho základě by se rozhodlo, jestli tedy věž zbourat celou nebo ne. Pak by se asi postavila replika,“ dodal Horník.

Protože rozhledna přešla do majetku města, jsou větší šance jak na rekonstrukci sehnat peníze jak z Unie, tak od státu. Na rekonstrukci ovšem čeká i přilehlý horský hotel.

Malá hostinská místnost byla k rozhledně přistavěna v roce 1893, následně byl objekt několikrát dostavován až vznikl dnešní rozsáhlý komplex několika budov.

Zašlá sláva Velkou slávu zažil Klínovec v roce 1908, kdy se zde konala Jubilejní výstava řemeslných a průmyslových výrobků Rudohoří. Z ní se v restauraci dochovala bývalá výstavní hala s krásným kazetovým stropem a erby vystavujících krušnohorských měst.

Vysokohorský hotel má ještě další prim. V roce 1957 zde televizní technici zahájili vysílání. Právě Klínovec se totiž stal jednou z prvních lokalit mimo Prahu, odkud se šířil televizní signál.

V letech 1966-1968 byl nedaleko rozhledny postaven dnešní objekt vysílače. „Dnes je důležitým radiokomunikačním střediskem s televizním, rozhlasovým a radioreléovým provozem v oblasti Krušných hor a přilehlém okolí. Z vysílače je analogově šířen program ČT1, Novy a Primy a připravuje se také na digitální vysílání, které by mělo být zahájeno v prosinci,“ sdělila mluvčí Českých radiokomunikací Marie Fianová. Signál vysílaný z Klínovce využívají například lidé v Chomutově, Lounech, Žatci a Lubenci.

Železobetonová věž Českých radiokomunikací je vysoká celkem 89 metrů. Spolu s Klínovcem, který má 1244 metrů, sahá do úctyhodné nadmořské výšky 1333 metrů.

Na vysílači se dá vystoupit do výše 56 metrů, tedy až do střechy posledního proskleného ochozu věže, která je 1300 metrů nad mořem. Až tam ale nemám odvahu vylézt. Výšky mi moc dobře nedělají a venku navíc fičí studený vítr. Stojím tedy ve výšce 1298 metrů a poslední dva metry k nejvyššímu bodu si klidně nechám ujít.

Nahoru po 286 schodech Konstrukce věže vydává díky větru zvláštní zvuky. Věž je tedy „slyšet“ pořád. A to i venku. Když neslyšíte nejrůznější kvílení, jakoby praskání nebo dunění, musí být venku opravdu absolutní bezvětří. Rychlost větru okolo 200 km/h zde není nic neobvyklého. Při velkém větru je prý cítit, že se věž hýbe. Ani sebesilnější vichr však železobetonovou věž nerozkmitá, ale „klepe“ se zcela jistě.

Na věž vede 286 schodů. Výtahem se lze dostat do jedenáctého patra. To ale není poslední. Ve dvanáctém je kromě jiného strojovna výtahu. „Roční teplotní průměr nahoře na věži je mezi dvěma až třemi stupni Celsia,“ říká Fianová.

Věž je často v mracích Z posledního proskleného patra s přístroji a laicky řečeno anténami a parabolami, které jsou i na 44 metrů vysokém venkovním ochozu a na ještě jednom pod ním, vede navíc příhradový nosník, který je vetknutý v posledních dvou patrech stavby. Prochází střechou a na něm je poslední část objektu. Z dálky viditelná červeno-bíle pruhovaná tyč. Ta končí právě v 89 metrech.

Z věže se čtrnácti místnostmi lze často sledovat další dva jevy. Dole v přízemí věže je zataženo s normální viditelností a věž je už v oblačnosti. Je tedy celá v mracích a není z ní vidět ani na metr. Opačně je to tak, že je všude okolo oblačnost a věž z ní vyčnívá pod azurovým nebem. Meteorologové mluví o inverzi.

„Hlavně na jaře a na podzim vidím pod sebou bílé moře a já jsem na sluníčku. Dole v nížině mrznou lidé v minus pěti stupních Celsia a tady je sedm nad nulou,“ pokračuje Plos.

A jak je to s dostupností na nejvyšší horu kraje v zimě, kdy dvoumetrové závěje nejsou ničím neobvyklým? Silnice vedoucí sem je udržovaná. „S kalamitou si vždycky musím nějak poradit,“ říká Plos.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES – severní Čechy

Autor:
RADEK DUCHOŇ