PP Sluňáky u Rokle

Jako sluňáky jsou označovany různě veliké balvany tvořené křemencem, které mají jakoby lakovaný povrch. Větší nahloučení takových kamenů najdeme u obce Rokle asi 6km od Kadaně. V r. 1966 byly vyhlášeny k ochraně na ploše 3,5ha, v současné době je to přírodní památka .

Obdobné kameny se vyskytují i na jiných místech. Pravděpodobně jde o zbytky druhohorních (křídových) uloženin, u kterých došlo ve třetihorách k prokřemenění.

Ať je již původ sluňáků jakýkoliv, velmi pravděpodobně docházelo k prokřemenění v období teplého a relativně suchého tropického klimatu, které zde panovalo koncem druhohor a během celého období třetihor. V té době docházelo k chemickému zvětrávání, při kterém se uvolňoval oxid křemičitý a migroval jako tekutý gel. Ukládal se v terénních depresích nebo protékal do nižších poloh hornin, které prokřemeňoval a kde vytvářel shluky. Vzhledem k tomu , že křemičité horniny jsou velice tvrdé, dobře odolávají zvětrávání. Proto se s nimi setkáme i v době kdy již okolní hornina byla odnesena. Koncem třetihor a začátkem čtvrtihor byly sluňáky vystaveny i větrné erozi, proto je jejich povrch místy vyhlazen.

Pralidé využívali úšťěpků sluňáků a ostatně všech tvrdých křemenců jako nástrojů. V 19. stol. z nich byly vyráběny dlažební kostky, tvořili tzv. „kočičí hlavy“. Po první světové válce se začaly tyto křemence používat jako materiál k výrobě dinasu. Ten se používá k obkladům sklářských a jiných pecí. Proto mnohé lokality sluňáků nenávratně zmizely.

Zdejší sluňáky nebyly naštěstí dostatečně čisté a tak se zachovaly dodnes.

Přístup: Od horního okraje obce Rokle asi 50m k východu.