Zákoutí

Zákoutí, od 1.1.1951 část obce Blatno, je ještě dnes více známe pod původním názvem Bernov, německy Bernau. Leží nad levým břehem říčky Bílina. Většina domů je v nadmořské výšce kolem 800m a jsou to samé rekreační objekty, ať už upraveny z bývalých chalup, nebo nově postavené. Jediní stálí obyvatelé žijí dole při silnici z Blatna do Kalku v č.p.57 a v bývalém mlýně. Nedaleko Zákoutí pramení Bílina, nazývaná taky Bělá. Bývala na ní od roku 1794
uváděna pila – dnes rekreační objekt a již z roku 1654 je zde uváděn mlýn, pozdejší hájovna.

Zákoutí, od 1.1.1951 část obce Blatno, je ještě dnes více známe pod původním názvem Bernov, německy Bernau. Leží nad levým břehem říčky Bílina.Většina domů je v nadmořské výšce kolem 800m a jsou to samé rekreační objekty, ať už upraveny z bývalých chalup, nebo nově postavené. Jediní stálí obyvatelé žijí dole při silnici z Blatna do Kalku v č.p.57 a v bývalém mlýně. Nedaleko Zákoutí pramení Bílina, nazývaná taky Bělá. Bývala na ní od roku 1794 uváděna pila-dnes rekreační objekt a již z roku 1654 je zde uváděn mlýn, pozdější hájovna.

Původ názvu Bernov není vyjasněn, český název byl odvozen z polohy vesnice a začal se užívat až po3.září 1951.
Zprávy o osudech Bernova jsou do 17.století velmi kusé. První známá písemná zmínka z roku 1357 uvádí že Bernaw je v majetku Alberta de Bergaw (z Bergova) a že patří k farnosti Boleboř.Páni z Bergova , původně z Lobenštejna , se stali počátkem 14.století majiteli hradu Nový Žeberk, ke kterému Zákoutí patřilo. Dne 3.ledna 1383 prodal Starý i Nový Žeberk Ota z Bergova Těmovi z Koldic. Po dalších držitelích koupil r.1454 panství Žeberk Albert z Konipas a připojil vše k panství Červený Hrádek.

Prvními osadníky Bernova bylo 12 rodin, které dostaly kus lesa na obdělání a nebyly povinny robotou.Potřeba dřeva na panství stále rostla , proto vrchnost povolala do Bernova další osadníky.Také ti pracovali v lese, ale již neměli výhody prvních rodin.

Po porážce stavovského povstání na Bílé hoře jim byl majetek i zabaven.Březno s Bernovem dostal do zástavy Jaroslav Bořita z Martinic a pak je koupil jeho zeť Florian Žďárský ze Žďáru.

Ve třicetileté válce byl Bernov svědkem mnoha potyček mezi švédskými a císařskými vojáky.Při jedné z nich Švédové Bernov vypálili a obyvatelé pobili.Důsledky války jsou zřejmé i z údajů berní ruly z r.1654.V Bernově žilo jen 10 chalupníků a 3 další chalupy byly ještě pusté.

podle soupisu ahníkovského panství z r.1794 bylo v Bernově 43 domů patřících 3 chalupníkům a zbytek domkařům.Žilo v nich 238 obyvatel a stále zde ještě byl daně platící mlýn a pila.

Za hraběte z Wolkensteinu-Trostburku , který panství zdědil roku 1810, byl dvůr pro jalovice změněn na ovčín. V létě se zde ovce pásly a na podzim byly odehnány zpátky do Ahníkova.

V 19.století pracovali zdejší obyvatelé v létě převážně v lesích , v zimě byli živi z výtěžků výroby dřevěných dýhových krabic a různých dřevěných předmětů pro domácnost.

V Bernově byla jen malá kaple- stojí tam dodnes a pečují o ni zdejší chatařky.Jednotřídní škola byla zde otevřena r.1879 a chodívalo do ní 40 až 50 dětí.

Kromě trvale obydlených domů je zde ještě 54 rekreačních objektů.Za 1. republiky se zde vyráběly po domácku šindele, v jedné dílně mlýnská kola a ve druhé dřevěná vodní potrubí.

Události roku 1945 poznamenaly pochopitelně i Bernov. Po odsunu Němců zde zůstalo jen 29 osob a i ty většinou odešly později do Německa.V roce 1955 byly opuštěné chalupy vojskem zbourány , v roce 1956 sem byla zavedena elektřina a Zákoutí se postupně měnilo v oblíbenou rekreační oblast.

Zdroj: Zdena Bittnerová : Obce chomutovského okresu