Mlýn Růžová

Mlýn holandského typu, dnes obytné stavení a penzion, kulturní památka.

Je jedním z pozoruhodné trojice větrníků na Děčínsku, které jsou od sebe
vzdáleny pouhé 3 km (další stojí v Janově a v Arnolticích).

Růžový větrník byl postaven roku 1844 již jako 4. v katastru obce. Zajímavé
a na tehdejší dobu nezvyklé je, že ještě rok před stavbou pokrýval lokalitu
les. Od roku 1896 stávalo při mlýně také obytné stavení.

Mlýn byl v činnosti až do roku 1945, vestavěný motor umožňoval práci i v bezvětří.

Po odsunu němců opuštěný mlýn chátral, podobně jako všechny ostatní mlýny v
okolí. V roce 1964 ho jako ruinu koupil za 730 korun dnešní majitel.
Provedl kompletní renovaci a upravil zchátralou budovu na obytné stavení a
penzion v loveckém duchu. Bohužel, starobylé památce technického rázu
některé přístavby a vybudování líbivého „romantického“ okolí příliš
neprospěly.

Výška mírně kónické budovy je 10 m, průměr půdorysu dosahuje 9 m, plechová
střecha má výšku 2,5m. Zdi, jejichž mocnost je kolem 1 m jsou uvnitř
cihlové, na vnější straně byly použity opracované pískovcové bloky. Ty jsou
však dnes bohužel ukryty pod bujným porostem břečťanu. U vstupu do budovy
leží mlýnské kameny, jediný to zbytek původního mlecího zařízení.
Mlýn se může pochlubit větrným kolem o průměru 14 m.

Jedná se sice o pouhou nefunkční repliku, respektuje však částečně
podobu toho původního a má, jako jediné u nás, nikoliv čtyři, ale pět křídel.
Původní větrné kolo růžovského větrníku vykazovalo i další méně obvyklý
parametr, mělo průměr 20 m, což je o téměř tři metry větší průměr než v
současnosti největšího větrného kola ( Litultovice – Choltice 17,28 m).

V dobách provozu mlýna nebyla plocha jednotlivých křídel vyplňována ručně
dřevěnými destičkami, jak bývalo v českých krajích zvykem, ale
mechanizovaně řadou naklápěcích žaluzií. Souvisí to pravděpodobně s
blízkostí německých nížin, kde byly větrníky na technicky vyšší úrovni než
u nás.

Růžovský větrník je kulturní památkou, přístup do interiéru mají pouze
ubytovaní hosté.

Velkou škodou je skutečnost, že díky vzrostlému lesu se zcela vytratila
dominantnost mlýna v krajině a nebýt směrovky u silnice, asi by ho málokdo
asi našel.