Opustil jsem Krušné hory

Minulé roky, zhruba v tomto čase se uskutečnily tyto cyklovýlety:

České středohoří, Labské pískovce, Krušné hory

České středohoří, Českosaské Švýcarsko a Krušné hory

Z Chomutova do Chebu a zpět přes Krušné hory

Slýchávám, že svět pro mě končí na hranici Krušných hor. Proto jsem je na pár dnů opustil. A každý den jsem plakal. A to se mi v Krušných horách nestává. Ano byla to řádná senná rýma, která se mi v Kruškách vyhýbá )))

Tak proto ty hory tak nerad opouštím.

Stejně tak, že vždy usne dřív ten, kdo chrápe či zákon cykloturistiky – nejkratší trasy vedou přes nejstrmější kopce, tak zákon schválnosti platil ohledně počasí i v tomto případě. Při výletu nás zákon zvlažoval měrou vrchovatou. Pak si uvědomíte, že výskyt bouřek na konci května a června je obvyklý a k tomuto období patří. Stačí se podívat do historie. Konec května bývá často spojen s přívalovými srážkami. V roce 2010 byly velmi intenzivní srážky v Moravskoslezském kraji, v povodí Olše a Bečvy. V roce 2013 na začátku června přišla povodeň na celém povodí Vltavy. A dál v minulosti, v roce 1872 byla obrovská přívalová povodeň, která postihla hlavně dolní tok Berounky. Po návratu zpět do Krušek bylo podle pravidla schválnosti na obloze zase vymeteno.

A bylo to pro mne novum, jak v délce dnů trávených na kole s parťáky, tak vlastně itinerářem, který se upravoval podle momentální a mentální situace. Tím se ubytování řešilo, až na místě. Čímž přicházely neskutečné zážitky.

Trasa vedla po cyklotrasách, místy po cyklostezkách, abychom za Sedlčany najeli na dálkovou cyklotrasu Praha – Vídeň / Greenway /

1.den Rakovník – Příbram

Příjemné šlapání malebným údolím Berounky s pohledem na Křivoklát v CHKO Křivoklátsko či shlédnutí Točníku se Žebrákem.
Malinkou komplikací při tomto dni byl večerní déšť, který nás zchladil v Jíncích. Tím jsme nepřišli o návštěvu pivovárku Vilém. I bez Hynka s Jarmilou byl to chutný pivovárek.

Našlapáno 59km

2.den Příbram

A nejen šlapáním bav je člověk. Tentokrát to bylo o poznání hornického města. Jak z vyhlídky poutního místa na Svaté Hoře, tak pohledy do podzemí díky návštěvám hornického muzea a dolů Vojtěch a Anna. Či posezení ve skvostném pivovárku v nedalekém Podlesí.

Svatá Hora je jedno z nejstarších mariánských poutních míst v Čechách. Z Příbrami na Svatou Horu vedou kryté schody a je jich přesně 365.

Úctu mají horníci, kteří hodiny, dny, měsíce a roky museli kutat v neskutečně těžkých podmínkách, pro nás byl náročný už jen samotný průchod. Aspoň někdy člověk ocení menší vzrůst. Nejen v tom, že co je malé je hezké, a když je to ošklivé aspoň toho není moc. Projít 330 m podzemím, historickou vodní štolou Anna bylo u konce cesty spíše pro permoníky.

Nachozeno 12km

3.den Příbram – Sedlčany

Malým odbočením z trasy byla návštěva Památníku vítězství v Milíně vyjadřující ideu definitivní porážky německé hitlerovské armády dovršenou posledním bojem 2. světové války na evropském kontinentu. Po výšlapu na hráz Orlické přehrady bylo odměnou posezení na parkovišti na konci hráze. S klobásou, co člověk neviděl a nechutnal. Zde nám bylo i doporučeno ubytování v Sedlčanech.

Toto ubytování, to byl opravdu zážitek. Z penzionu Na Růžku byli všichni prostě paf. Mít za 400 korun apartmán o velikosti 3+1 s kuchyní o patro níže, luxusní koupelnou a terasou? Je to možné. Kdo nezažije neuvěří. Sedlčany jsou pěkné městečko s pěknou krajinou. Rodí se zde i hermelínští Pepíci.

Našlapáno 55km

4.den Sedlčany – Prčice

Jediným vrcholem tohoto dne byl pivovar Vítek z Prčice.
S gulášovkou tak hustou a s takovou porcí za láci, že by každá první restaurace udělala dvě porce a ještě by jim zbylo.

Jinak tento den bylo vlastně jedno velké fiasko. Jak ujetými kilometry tak ubytováním. V Prčicích jsme byli v prčicích.

Byl to den rekordu. Rekordu nenajetých kilometrů. Za těch 17 km by se styděl snad i každý pseudocyklista.

Malinko jsme se unáhlili. Hromy, blesky, průtrže byly neskutečné a my jsme si neprozřetelně zajistili ubytování už kolem jedné hodiny. Do dvou hodin bylo na nebi vymeteno a u některých poctivců převládaly výčitky, viď Zděnku.

Opakem ubytování v Sedlčanech byl právě nocleh v Prčicích. Spát v kabinách na fotbalovém hřišti I.B třídy se také jen tak nepoštěstí, ale i tak díky za azyl. Kupodivu tam byla televize tak jeden z nás si mohl vychutnat Ordinaci v Růžovce, viď Zděnku.

Našlapáno 17km

5.den Prčice – Jindřichův Hradec

Díky včerejšímu totálnímu fiasku byl brzký budíček. Průjezd husitského města Tábor, Plané nad Lužnici, či dvouhodinový vynucený odpočinek v restauraci u jednoho z nejmalebnějších zámků Červené Lhoty. Konečnou byl Jindřichův Hradec. Je často, a nutno dodat, že právem, označován za „perlu jižních Čech“. Ne nadarmo se pyšní prestižním oceněním „Historické město roku 2007“. Jeho půvab, plný poezie minulé i dnešní, se zrcadlí na modré hladině rybníka Vajgar. Státní hrad a zámek Jindřichův Hradec je jeden z nejhodnotnějších architektonických souborů u nás. Roku 1996 byl prohlášen národní kulturní památkou. Svou rozlohou se řadí na třetí místo v České republice.

Našlapáno 86km

6. Jindřichův Hradec – Slavonice

Další tříhodinová brzda díky dešti byla v suprové restauraci Na bojišti v Nové Bystřici, kde i v dnešní době se dá pořídit hotovka za neuvěřitelných 64 Kč.

Nová Bystřice se může pyšnit muzeem veteránů či regionálním úzkokolejným muzeum. Začíná či končí zde úzkokolejná železniční trať Jindřichův Hradec – Nová Bystřice.

Slavonice jsou městem na pomezí tří zemí – Čech, Moravy a Rakouska. Celé historické jádro Města Slavonice bylo prohlášeno za památkovou rezervaci, někdy přezdívané „malá Telč“. První větu, kterou pronesl majitel Ubytování, po dotazu odkud přijíždíme: “ Přijeli chomutováci, bože ochraňuj Slavonice“. Pán byl totiž slavonická náplavka. Z Chomutova.

Našlapáno 48km

7.den Slavonice – Chomutov

To byl asi nejnáročnější den. Dostat se z tohoto koutu země do Chomutova při všemožných výlukách na tratích ČD , to je na výkon vrcholového sportovce. A že jsme dorazili podle jízdního řádu spolu i s koly, potvrdilo se mi, že vše je jen o lidech a o ochotě.

Provlakováno 450km

Jedinou kaňkou, bohužel zásluhou počasí, bylo neuskutečnění poslední etapy Slavonice – Znojmo.

Jeden z nás zjistil, že demokracie je pěkný svinstvo. Onehdy, když jezdíval s babama, autoritativně zavelel: „pláštěnky nasadit !“ a něžná pohlaví neměla sílu odporovat a šlapala lijavec, nelijavec. Tentokráte bylo demokratickou volbou rozhodnuto o ukončení jinak skvělého výletu.

A jedna rada na konec? Pokud vyrazíte na více dní s kolem po vlastní ose, pořiďte si nosič na kolo a co nejméně toho mějte v batohu na zádech, dva z nás byli moudří, já byl nemoudrý..

Díky Mariáne, Luboši, Zdendo, Jiříku. A první dny i Ondro.