Podkrušnohoří a hnědouhelná pánev

Na samém úpatí Krušných hor leží severočeská hnědouhelná pánev. Je uložena v rozsáhlé kotlině ohraničené na severu pásmem právě Krušných hor, na jihovýchodě kopci Českého středohoří, ze dvou stran ji obepíná řeka Labe a Doupovské hory. Otevřena zůstává jen směrem do Žatecké plošiny. Mezi údolím pánve a náhorní částí Krušnohorského masívu je výškový rozdíl 250 až 900 metrů. Pro klimatické poměry jsou charakteristické nízké průměrné roční srážky, asi 500 mm, a poměrně vysoké průměrné roční teploty ovzduší, kolem 8°C. Vzhledem ke členitosti terénu se zde často vyskytují mlhy. K největším vodním tokům pánve patří řeky Bílina a Ohře.Hlavním nerostným bohatstvím severočeské hnědouhelné pánve je, jak už ostatně napovídá samotný název, mocná sloj hnědého uhlí. V průměru dosahuje mocnost 25 metrů, ve střední, nejbohatší části pak až 40 metrů. Nejde samozřejmě o jednolitou masu. Představme si, že v podzemí teče řeka, která se dělí na několik menších říček, aby se posléze opět spojila. Například v západní části pánve kolem Chomutova se uhelná sloj štěpí na několik lávek, které se při západním okraji opět sbíhají. Podobný obrázek bychom mohli vidět i na Bílinsku. Největší množství nejkvalitnějšího uhlí najdeme ve střední a severním úseku pánve, to znamená na Mostecku a dál pak směrem od Duchcova k Chabařovicím.

V průběhu čtyřiceti poválečných let bylo zrušeno nejen 130 průmyslových objektů, ale zároveň i přes 80 obcí. Zatím poslední vesnicí byla na konci 80. let vesnice Libkovice.

Ještě v roce 1970 žilo v pánevních okresech 462 tisíc obyvatel ve 193 menších sídlech. Z nich pak byli pomalu přestěhováni do měst. Tak se rozrostl například Duchův, Chomutov, Most, Jirkov, Kadaň, Litvínov, Bílina a Teplice.

Nejvíce byla těžbou, pokud jde o likvidaci obcí, postižena mostecká oblast. Příkladem nad příklady, který nemá ani ve světě obdoby je zbourání celého Mostu a jeho přestěhování na jiné místo. Čas však nepotvrdil správnost tohoto rozhodnutí. Ani několik desítek milionů tun kvalitního uhlí nemohlo nahradit obrovské historické ztráty.

Ze starého Mostu, města s více než sedmitisíciletou historií, zůstal zachován jen děkanský kostel a pozůstatky hradu na kopci Hněvín.

Postupně přes 30 000 obyvatel bylo přestěhováno do nového města. Příznačné pro celý tento kraj s pánevními okresy je vysoká migrace obyvatelstva. Ve srovnání s jinými kraji se dá hovořit doslova o stěhování národů. Největším úbytkem obyvatelstva, kterým se stát bránil nepsaným zákazem vystěhování se, byly zaznamenány v letech 1965 – 1972. Od roku 1960 ztratil severočeský kraj 41 000 obyvatel. Nejvíce jich odešlo do Prahy a jihočeského kraje. Důvody? Lidé přicházeli hlavně kvůli možnosti získat v nesrovnatelně kratší době byt. Mnoho jich však velice rychle opět odcházelo ze zdravotních důvodů. I když odchody zřejmě nezpůsobily jen zdravotní potíže. Vzhled krajiny určitě taky udělal svoje.

Víme, že životní prostředí dostávalo zabrat zejména v pánevních oblastech severočeského kraje. Dnes už naštěstí vidíme na každém kroku a to nejen v Podkrušnohoří, kde z bývalých šachet vznikají nová jezera, ale i v Krušných horách na zdravém lesním porostu, že se životní prostředí radikálně zlepšuje.