Z Hory Sv. Kateřiny do Brandova

Hora Svaté Kateřiny,nám.-Dolní Kateřina 1km-Malý Háj 3km- Rudolice,rozc 4km -Telčský potok,rozc 7km-Gabrielina huť 10,5km-Brandov,hradiště 13,5km-Brandov,autobus 14,5km

Tento výlet se povětšinou odvíjí v sousedním , mosteckém okrese ale určitě není na škodu se o něm zmínit.

Krušné hory brázdí desítky nádherných údolí,protkaných divokými horskými potoky s čistou vodou. Většina z nich je však zalesněná, takže si můžeme udělat jen matnou představu o tom co se za hradbami skrývá. Jsou však i výjimky. Patří k nim i údolí Telčského potoka, jehož svahy pokrývají většinou jen nízké , nedávno vysazené porosty, umožńující uvidět v plné kráse divoké skalnaté partie lemující břehy. Údolí je jedno z nejkrásnějších ,ne-li nejkrásnější v popisované oblasti. Ale i ostatní místa, kterými budeme procházet , nepostrádají půvaby. S možností občerstvení můžeme počítat jen ve výchozím a cílovém místě trasy a tak nebude na škodu přibalit vlastní zásoby. Kromě úseku mezi Dolní Kateřinou a Malým Hájem půjdeme povětšinou z kopce.

Z náměstí v Hoře Svaté Kateřinypůjdeme po žluté a zelené značce. Po silnici sestoupíme do údolí Kateřinského potoka, do místní části Dolní Kateřina. Je to idylické místo , sevřené strmými svahy s pastvinami, na kterých se po většinu roku pásají stada ovcí s pěkně udržovanými domy. Od turist. místa půjdeme vlevo po zelené značce silnicí, z níž po 30m odbočíme doprava na cestu do svahu ke slpoupům elektr. vedení. Stoupáme loukou kolem řady stromů podél zarostlé nepoužívané cesty.

Vlevo mineme skupinu rekreačních chat, za nimi vstoupíme do lesa na cestu , vedoucí dost prudce vzhůru svahem. Kolem nás je poměrně řídký les, v němž se střídají břízy , modříny a stříbrné smrky.Cesta se asi po 400m dostane na silnici, po které pokračujeme v původním směru, teď již jen za mírného stoupání. Na louce míjíme hájovnu s půvabným rybníčkem, projdeme les a jdeme stále vzhůru přes rozlehlé louky do osady Malý Háj.

Stojí za to, se ohlédnout, abychom si vychutnali pohled přes hluboké údolí na Horu Svaté Kateřiny a na kopce v Německu.

V osadě , jejíž stavení jsou rozptýlena po rozlehlé planině , se dochovalo několik objektů krušnohorské lidové architektury. Za osadou pokračujeme spolu se zelenou značkou po silnici. Vlevo, na předvrcholu Lesenské pláně (921m)se tyčí mohutné skalisko v podobě sedící žáby. S přibývajícími metry se nám vpravo otvírá krásné panorama krušnohorských hřbetů. Dojdeme na křižovatku u zastávky autobusů a turistic.orientace

Rudolice v Horách jejichž vesměs přízemní domky se štíty krytými šindelemi nebo eternitem, většinou využívané k rekreaci , stojí po obou stranách silnice. Za osadou vstoupíme do mladého smíšeného lesa.

Asi po kilometru se asfaltová silnička dělí do dvou směrů, my zahýbáme vlevo.(Vpravo bychom se asi po 200m dostali k pěknému Rudolickému rybníku , kde je v létě i příjemné koupání). Nejprve pozvolna , pak dost prudce sestupujeme do horní částí krásného horského údolí, porostlého nekosenými loukami a skupinami stromů, postupně zarůstajícího mladou umělou výsadbou. Sestoupíme až k rozcestí a turistické orientaci, kde spolu s modrou značkou zahneme na asfaltovou silničku vpravo , sledující tok telčského potoka.(Silnice v přímém směru vede až do Kalku -neznačeno, kde se asi 2km za rozcestim , kde nyní stojíme nachází asi nejhezčí rybník širokého okolí Volárenský rybník). Vstupujeme do malebného údolí, na jejich svazích, především po pravé straně se objevují mohutné balvany a bizarní sklaní útvary. Meandrující potok protéká kamenitým korytem , místy jej překračují kamenné mostky.

Asi po 1,5km se vpravo nad cestou objeví zbytky původního bukového porostu. Staré buky pokrývají i vrchol kopce, který spadá do údolí mohutným sklanatým bradlem, na první pohled působícím jako zříceniny hradu. Pohled na něj patří ke skvělým zážitkům. Z bezprostřední blízkosti připomínají skály dvě za sebou sedící postavy. O kilometr dál směřuje zprava do údolí další výrazný skalnatý hřeben. Zhruba po 800m se vlevo objeví oplocení obory, do které míří odbočující silnička. My pokračujeme stále podél potoka zpevněnou cestou údolím,které neztrácí nic ze své malebnosti. Stále sledujeme plot obory, po chvíli míjíme po pravé straně hráz zrušeného rybníčku. O kus dále jsou pod skupinou letitých stromů zřícené zdi bývalého stavení, terénní nerovnosti v okolí prozrazují existenci dalších zaniklých stavení. Cesta přejde na druhý břeh potoka nad nedávno obnovenýlesní rybník s kamennou hrází. Mineme nově vybudované odpočívadlo se stolkem a lavičkami a pak již pod námi na ostrově , odděleném starým náhonem, sledujeme vysoké zdi zřícené budovy, které jsou pozůstatkem někdejší Gabrieliny Huti s vysokou pecí.

Po mostě přejdeme na pravý břeh Telčského potoka, který se tu zprava vlévá do Načetínského potoka. Proti jeho toku odbočuje od turistické orientace zelená značka do Kalku. Naše cesta , sledovaná modrou značkou, vede naopak po proudu zalesněným skalnatým údolím. Načetínský potok tu tvoří státní hranici, silnice sledující její protější břeh , prochází již po německém území. Strmý zalesněný vztah po naší pravé ruce místy opět zpestřují mohutné skalnaté bloky. Po 1,5km v místě , kde se potok stáčí ostře vpravo, spojuje jeho břehy moderní lávka, ovšem uzavřená a nepřípustná. O kus dál míjíme vpravo hezkou loučku uzavřenou skalní stěnou, s trampskou osadou.Po dalších 400m pod starými buky stojí prostý kříž s nápisem, který informuje , že tu 29.3.1982 tragicky zahynul Milan Jurinec.

Po chvíli projdeme pod mohutným skalním bradlem. Za ním je na potoku splav, z něhož odbočuje náhon k malé továrničce na německé straně. Po několika stovkách metrů se cesta odklání od potoka a míří vpravo do skalní průrvy, uzavírající boční údolíčko. Přejdeme přes potůček , stáčíme se vlevo a míříme do osady Kolonie. Ještě před ní můžeme odbočit vlevo volně lesem asi 50m na ostroh, zakončený skalisky pod ,kterými jsem před chvíli prošli. Místo se nazývá Loupežnická skála a dochovaly se tu pozůstatky středověkého hradu neznámého jména a historie, v literatuře označovaného jako Hrad u Brandova . Vrátíme se zpět na cestu, projdeme kolem obytných a rekreačních objektů osady a pak již po silnici pěknou topolovou alejí zvolna sestupujeme k Brandovu . Na křižovatce v obci se můžeme dát buď vlevo k zastávce autobusů, nebo mírně vpravo vzhůru ke kostelu. V obci se dochovalo několik objektů krušnohorské lidové architektury, na katastru Brandova je malá permokarbonská pánev se čtyřmi dnes již vytěženými slojemi nejkvalitnějšího černého uhlí – antracitu. Severozápadně od obce je hraniční pěší přechod do SRN.

zdroj: Krušné hory – střed / Petr David, Vladimír Soukup. — 1. vyd.