I Krušné hory měly své sopky

Vulkanický komplex v této oblasti pochází z doby oligocénu (období před 33,9 až 23 miliony lety; africká deska se tehdy přiblížila k Evropě a začaly vznikat Alpy). Nachází se na hřbetu vyzdviženého pohoří, a tak podléhal erozi.

Rotavské varhany
Na vrcholu kopce Rotava, který se tyčí nad stejnojmennou obcí jihovýchodně od Kraslic, je dávno opuštěný lůmek. Na vrchol vede žlutá odbočka ze žluté turistické značky spojující silnice z Dolní a Horní Rotavy na Šindelovou. Po stejné lesní asfaltce vede také cyklotrasa 2045. Na vrchol sice nevede nejpřímější cesta, prodloužení délky procházky je ale kompenzováno výrazně sníženým úhlem stoupání.

Cesta je proto opravdu pohodlná. Ten, koho krátký výšlap neodradí, bude odměněn pohledem na obnaženou skálu s čedičovými sloupci uspořádanými do milíře. Ty jsou totiž v centru a na vrcholu orientovány svisle, ale do stran se rozbíhají a pokládají. Z tohoto uspořádání sloupcové odlučnosti, které může připomínat také obrácený vějíř, se dá odhadnout, že samotný vrch Rotava je s největší pravděpodobností vypreparovanou přívodní drahou vulkánku, z něhož zřejmě tekl na jihovýchod lávový proud. Utuhlá láva vytvořila čedičovou plošinu vzdálenou asi 1 200 metrů na jihovýchod od samotného vrcholu, ve které je situován lom.

Božídarský Špičák
Pozůstatek sopky včetně lávových proudů se nachází také u Božího Daru. Červená turistická značka vede až k úpatí Božídarského Špičáku. Špičatá morfologie Božídarského Špičáku napovídá, že tento čedičový kopec představuje místo, kudy magma proudilo ze zemských hlubin na povrch. Na jihozápadním konci Špičáku býval malý lůmek na čedič.

Sice zde nebyly zjištěné úlomkovité sopečné vyvrženiny, z nichž by jednak bylo možné rekonstruovat typy explozí a jednak by sloužily jako důkaz, že Božídarský Špičák je reliktem té části sopky, která byla na povrchu. Protože se ale v okolí Špičáku vyskytují také pozůstatky lávových proudů, tedy povrchové projevy sopečné činnosti, je možné předpokládat, že Božídarský Špičák je opravdu pozůstatkem skutečné sopky, tedy její povrchové části.

Božídarský Špičák tak není jen nějakou přívodní drahou hluboko pod původním vulkánkem, kterou z okolních hornin vypreparovala selektivní eroze. Úlomkovité horniny sopečného kužele sice již odnesla eroze, ale sopouch vyplněný kompaktním čedičem odolal a vydržel až do dnešních dní. Červená turistická stezka dále pokračuje okolo božídarských rašelinišť, která se vytvořila na povrchu lávových proudů vyteklých ze Špičáku.

Lom v Hřebečné
Červená značka míjí z jihu bezejmennou kótu 1046, která představuje jižní okraj lávové plošiny a po dalším kilometru přetíná silnici z Abertam na Rýžovnu. To je místo, kde je dobré dát červené značce sbohem a střihnout si to směrem na Rýžovnu po silnici. Asi po 350 metrech je po pravé straně nápadně velká ruina a hned naproti je odbočka do opuštěného lomu Hřebečná, který je součástí přírodní rezervace Rýžovna. Relativně dlouhá lomová stěna orientovaná téměř rovnoběžně s osou lávového proudu odkrývá sloupcově odlučný čedič. Protože zde láva tuhla na ploše, jsou sloupce dokonale svislé a perfektně srovnané vedle sebe. Přímo nad křižovatkou Rýžovna se tyčí vrch Nad Rýžovnou, který je také součástí lávové plošiny. Čedičová hornina je tu odkryta drobnými opuštěnými lůmky.

Toto místo již představuje okraj původního lávového proudu, a tak sloupce už nejsou vyrovnané jako na Hřebečné, ale mají tendenci se ohýbat. Na základě srovnání chemického složení jednotlivých odkryvů čedičových hornin v okolí Rýžovny je možné říci, že tu tekly nejméně dva lávové proudy.

www.national-geographic.cz/‎

Na německé straně Krušných hor najdeme několik podobných míst.

Nad Satzungem objevíme Hirtstein. Je to vyhaslá sopka jejíž zvláštností jsou čedičovou intruzí vytvořené čedičové plochy, které se vyznačují formou silně zvětšených květin a palmových výhonků. Tyto „výhonky“ byly roku 2006 označeny Akademií geologických vědců v Hannoveru jedním ze 77 nejvýznamnějších německých geotopů.

V bývalém čedičovém lomu na Pöhlbergu jsou vidět čedičové sloupy (kamenné varhany). Tyto čedičové útvary jsou vytvořeny ochlazením lávy, která se vylévala do zlomových linií při vytváření Krušných hor.

Na úpatí hory Scheibenbergu jsou impozantní kamenné varhany. V tomto případě se láva nejdříve vlila do hluboké trhliny v okolní krajině a následně tam vychladla. V průběhu času erodovala okolní hornina rychleji než tvrdý čedič, takže v současné době dřívější údolí přečnívá přes okolní krajinu.