Dva světy – Krušnohoří a Podkrušnohoří

Dva rozdílné světy můžeme poznat při cyklovýletu v mostecké části Podkrušnohoří a Krušných hor .

Velmi znatelným předělem je žlutá turistická trasa od myslivny za Vysokou Pecí k zámku Jezeří. Mimochodem od myslivny směrem do hor bychom dorazili k jedné malebně malinké přehradě Jezeří , která byla dříve zásobárnou vody nejen pro zdejší zámek ale i přilehlých obcí – Hutí, Kundratic, Nového Sedla nad Bílinou a města Ervěnice.

Vlevo pohledy na statné, zdravé bučiny, vpravo strašidelný výhled na hnědouhelnou šachtu s „dominantami“ teplárny Komořany, či petrochemického areálu u Litvínova. Jen v dáli, pokud to umožní rozhledy zahlédneme České středohoří.

Korunu tomu všemu dává pohled z míst nad Jezeřím, kdy v roce 2005 větrná smršť pokácela mohutné buky, čímž nám odhalila úžasná panoramatá kloubící se historie zámku Jezeří s arboretem a podkrušnohorské hnědouhelné pánve. Pozitivní zprávou je pozvolná renesance zámku Jezeří a zmenšující se rozloha hnědouhelné pánve na úkor rekultivace.

Následné mírné stoupání bučinou nám dává zapomenout na to, co je pod námi. A samotné hory už s námi dělají to, proč jsme do těchto končin vyrazili. Ač šlapeme na kole, kde je potřeba fyzické námahy, hory nás nabíjí.

Cílem těchto cyklotoulek byla návštěva znovuzrozené rozhledny Jeřabina a vodní nádrže Janov , která se po několika letech stavu bez vody dočkala pozvolného napouštění aby plnila svůj účel, proč byla našimi předky postavena – jako zásobárna pitné vody. Je stejně krásná jako milovaná Kamenička.

Trasa vedla z části v terénu, z části po lesních asfaltkách a minimálně po veřejných komunikacích. Za celých téměř 80 km jsem nemohl pozdravit jediného cyklistu, jediného turistu. Nikde ani živáčka. I proto mají hory své kouzlo, pro svou samotu.

Možným důvodem byl nejen všední den, ale teplota, která dostoupala jen 10 °C. O to byly výhledy průzračnější a vzdálenější. Jsou to hory, žijící v ústraní, nikoliv však opuštěné Jsou to nádherné hory, které daly zapomenout na nedávnou minulost, která však stále v lidech vzdálených končin zůstala.

Ale ono je to v důsledku asi dobře.

A poslední dva poslední obrázky nechť jsou důkazem toho, že nejen příroda, ale i sakrální stavbičky se obnovují. Foceny v letech 2010 a 2014.