Krušné hory   Krušnohorsky myslet, žít a snít

Krušné hory Krušnohorsky myslet, žít a snít

01. září 2014 Přírodní parky

Oblasti: | Komentáře: zatím žádný | 767 x přečteno

Novodomské, Polské rašeliniště a přírodní památka Prameniště Chomutovky

O tom, kde je pramen Chomutovky se dozvíme v článku Chomutovka – víme, kde je její pramen?

Evropsky významná lokalita Novodomské a Polské rašeliniště zaujímá část náhorní planiny v centrální části Krušných hor, a skládá se ze tři oddělených částí o celkově výměře 2 505 ha. Přírodní rezervace Prameniště Chomutovky zahrnuje dvě z těchto částí o rozloze 1 961 ha. Byla vyhlášena především k ochraně biotopů horských vrchovišť, na které místy navazují rašelinné smrčiny a zbytky přirozených bukových lesů a horských luk.

GEOLOGICKÉ POMĚRY

Geologické podloží tvoří převážně horniny krušnohorského krystalinika, reprezentované šedými a červenými rulami svrchních starohor až spodních prvohor. Rulové zvětraliny jsou v místech rašelinišť při povrchu překryty holocénnimi organickými sedimenty rašelinišť s mocnosti rašeliny až 10,5 m (rašeliniště Pod Novoveským vrchem patři k nejhlubším ložiskům rašeliny ve střední Evropě). Půdy v okolí rašelinišť jsou většinou mělké až středně hluboké, nejrozšířenějším půdním typem jsou podzolové lesní půdy s různým stupněm podzolizace. Zrnitostním složením se jedná o půdy pisčitohlinité a hlinitopísčité s příměsí štěrku.

VÝVOJ RAŠELINIŠŤ

Krušnohorská rašeliniště vrchovištního a přechodového typu začala vznikat již v raném postglaciálu při ústupu pevninského ledovce. Při nadbytku srážkové či podzemní vody v relativně chladném podnebí, v podmínkách trvalého zamokření terénu a v prostředí chudém na živiny a bazické kationty docházelo postupně k rozvoji rozsáhlých porostů vlhkomilných mechorostů rodu Sphagnum – rašeliníků, které nahradily původní ostřicovo – blatnicové močály odpovídající kontinentálnímu klimatu pozdní doby ledové. Podmínkou takového vývoje byl především trvalý nadbytek vody ať už srážkové (rašeliniště ombrogenní), nebo podzemni (rašeliniště topogenní). Pletiva rašeliníků se vyznačuji zvláštní anatomickou stavbou, díky níž mohou pasivně přijímat a zadržovat velké množství vody v rozměrných odumřelých buňkách, zvaných hyalocyty. Husté a trvale přirůstající porosty rašeliníků jsou proto neustále nasyceny vodou; v jejich spodních vrstvách tak vládne anaerobní prostředí, při němž je blokován normální rozklad odumřelých rostlinných pletiv a dochází k procesu tzv. rašelinění. Zatímco rašelinné vrstvy v průběhu posledních tisíciletí postupně „přirůstaly“, extrémní podmínky těchto stanovišť (silné zamokření, silně kyselá reakce půdního prostředí a naprostý nedostatek živin) nedovolovaly rozvoj normální lesní vegetace. Charakteristická vegetace horských, klimaticky podmíněných rašelinišť (vrchovišť) tak po celou poledovou dobu zůstala – bez ohledu na postupné změny podnebí – pozoruhodně neměnná. V současné době proto tyto biotopy představuji památné pozůstatky původních vegetačních forem raného holocénu, které jsou do určité míry podobné tundře dalekého severu a často poskytuji útočiště typicky severským (boreálním) druhům rostlin a živočichů. Vrstvy rašeliny, vznikající postupným přirůstáním rašeliníků, dosahuji na některých krušnohorských lokalitách mocnosti 7-10 m.

Po dosaženi určité kritické výšky vrchoviště odroste rašeliník z dosahu zamokřených horizontů, jeho růst se zpomalí a nakonec ustane; ve vegetaci převládnou malé keříčky řádu Ericales (brusinka, borůvka, vlochyně, šicha, vřes, vzácně též rojovnik či kyhanka), některé [ traviny jako bezkoienec modrý (Molinia caerulea), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), metlice trsnatá (Deschampsia | caespitosa) nebo suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) a živé rašeliniště se přemění ve vřesoviště, postupně zarůstající rašelinnou klečí (Pinus pseudopumilio), břízou pýřitou (Betula pubescens) a smrkem ztepilým (Picea excelsa), do té doby i přítomných především na okrajích vrchoviště se zvýšeným obsahem minerálních živin. Konečnou fázi tohoto vývoje pak představuji rašelinné smrčiny – původní lesní vegetace organogenních půd na náhorní planině Krušných hor. V posledním století byl tento přirozený vývoj vegetace horských vrchovišť v Krušných horách výrazně urychlen jejich umělým odvodněním, které bylo prováděno v souvislosti i s pěstováním lesa a s lokální těžbou rašeliny, probíhající zejména v 19. století.

FAUNA A FLÓRA HOR

Území se skládá ze tři poměrně rozsáhlých souvislých celků s obdobným charakterem vegetace. Jádrem oblasti severně a západně od Hory Svatého Šebestiána jsou tři velká zachovalá rašeliniště – Pod Jeleni horou, Pod Novoveským vrchem a Polské rašeliniště, doplněná menšími, či těžbou narušenými ložisky rašeliny-rašeliniště Pod Strážným rybníkem; Schreiberovo a Šebestiánské rašeliniště. Součásti chráněného území jsou i horské louky v místech zaniklé obce Jilmová a zajímavé plochy s výskytem vstavačovitých rostlin a plavuníků na jižním svahu Novoveského vrchu. V nejsevernější části území, při západním úpatí hory Čihadlo, dosahují významnější rozlohy rovněž porosty acidofilních bučin.

Pro území jsou charakteristická především rašeliniště vrchovištního typu. Jedná se o vrchoviště s borovici rašelinnou i otevřená vrchoviště s vrchovištními šlenky, na místech bývalé a současné těžby rašeliny a na plochách odvodněných je pak zastoupena vegetace degradovaných vrchovišť. Vrchoviště jsou obklopena podmáčenými a rašelinnými smrčinami, které jsou plošně nejrozsáhlejší vegetační jednotkou celého území. Komplex rašelinných a podmáčených smrčin maloplošně doplňují rašelinné březiny s břízou pýřitou, jen ojediněle se vyskytuje borovice blatka. Na minerálních půdách dosud převládají porosty přípravných dřevin, které nahradily původní smrkové kultury poškozené průmyslovými imisemi. Z chráněných a ohrožených druhů rostlin jsou na zdejších rašeliništích zastoupeny například kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), šicha černá (Empetrum nigrům), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), ostřice bažinná (Carex limosa), bříza trpasličí (Betula nana), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) nebo rojovník bahenní. Na mokrých loukách, prameništích a travnatých ladech je z ohrožených rostlin možné zastihnout například zábělník bahenní, zdrojovku pobřežní, prstnatec májový (Dactylorhiza I majalis), starček potoční (Tephroseriscrispa) nebo několik druhů plavuníků (rodDiphasiastrum).

Celé území má mimořádný význam pro krušnohorskou populaci tetřívka obecného a zdejší rašeliniště proto patří k jádrovým zónám ptačí oblasti Novodomské rašeliniště-Kovářská, zřízené k jeho ochraně. Z dalších ohrožených druhů ptáků zde hnízdí zejména bekasina otavní a sýc rousný. Na vodní plochy a vrchovištní šlenky jsou vázáni obojživelníci, například čolek horský, z chráněných plazů jsou hojní především zmije obecná a ještěrka živorodá.

Rašeliništní fauna bezobratlých je vesměs silně ohrožena postupným odvodňováním otevřených vrchovišť a následným zapojováním dřevinné vegetace, především borovice rašelinné. Člověkem podporovaný nástup lesa na tato původně otevřená stanoviště tak stále zužuje životní prostor těchto vzácných pozůstatků chladných období raného holocénu.

PR Prameniště Chomutovky

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (Nehodnoceno)
Loading ... Loading ...

Co by Vás mohlo zajímat




© 2019 Krušné hory Krušnohorsky myslet, žít a snít. Kontakt: krusnohorsky@krusnohorsky.cz