Byly to nespoutané podzimní chvíle Se Zrzkou v Krušných horách . Nepopsatelné časy. S milou, krásně hodnou, hodně krásnou a hlavně spravedlivou. Změnila image, stal se z ní tmavý, o to tajemnější stín.
Nedostupný, občas zahlédnutý. Ale nechala naději. Snad.
Ranní sluníčko rozsvěcuje a zahřívá sklíčka chaloupky. Při svém toulání a hledání ji napadlo se ohřát. Dát si do dlaní šálek zeleného čaje se zázvorem.
Rozhlédla se.
Nenechali ji a musí dál bloudit Krušnokráska s baťohem.
Objevil se stín v rašeliništích, než jsem stačil sklopit fotoaparát, zvednout oči a oslovit, byla nedostižná. Zmizela mi v klečích krušnohorských rašelinišť, ta Krušnokráska s baťohem.
Zahlédl jsem ji u kostela Svatého Václava. Zbyly jen stopy…
Třeba dala naději. Budu se modlit, snad ji pak alespoň na chvilku zahlédnu. Zrzavou Krušnokrásku s baťohem.
Vím, že je milá, krásně hodná, hodně krásná a hlavně spravedlivá. A miluje zelený čaj se zázvorem.