Pocukrované Čihadlo

Stejné je to jako s buchtou. Máme na ni chuť, pohled na plný pekáč s nimi je tak úchvatný, ale pořád tomu něco chybí.

I ty Krušné hory jsou působivé, máme pořád na ně apetit. Ale stále tomu něco chybí. Takové to koření. Jakási přidaná hodnota.

Jednou je to mlha, to když se mísí se sluníčkem a barevným listovím. Jóó to se pak dějí věci.

Jindy dynamičnost Krušných hor, kdy v tmavé obloze si najde sluníčko skulinku a osvětlí. A navíc je tak důvtipné, že pohladí svými paprsky právě místa kam směřuje náš pohled.

V zimě to může být moře sněhu vytvářející krásné vlnobití s blankytnou oblohou na pozadí.

Ale i když to nebude zima s tím sněhem přehánět, může nám třeba na Čihadle něco vykouzlit, jako v tomto případě.

Jen takový letmý sněhový poprašek v borůvčí a travinách kopírující jejich tvar. S lehce pohlazenou hůlkou mrazilkou v souladu se stále zelenými smrčinami, sem tam s oranžovými zbytky lístků na listnatých bučinách. Bučinách jež jsou součástí zachovalého, bohatě zmlazující bukového porostu na západním úbočí Čihadla; největší dochovaný fragment kyselých smrkových bučin v Krušných horách.

Přírodě blízký les je ukázkou vegetace náhorní krušnohorské planiny mimo rašeliniště před zavedením smrkového hospodářství. Tím je právě přírodní rezervace Bučiny na Kienhaidě

/Bučina je dnes oplocena, cesta vedoucí pod Čihadlem a protínající rezervaci je však průchozí – jsou na ní umístěny otevíratelná vrata./

Čihadlo jest vrcholová rulová skála, z níž je díky odlesněnému okolí pěkný výhled zejména do Saska, žulový patník geodetického bodu 2. řádu č. 84 saské triangulační sítě (Königlich-Sächsische Triangulation) z roku 1869. Nově se otáčí korouhvička s česko-německými symboly.

I ty pocukrované buchty získají naráz jinou, takovou krásnou dimenzi.