Jelení

Jedenáct měsíců zima, jinak samý léto. I takto by se dalo charakterizovat Jelení.

A ač v Krušných horách, připadal si jak „mongol“. Neboť pobyl pár dnů v horách a spal v jurtě přímo z Mongolska. Tam, kde pastevcům, v stepi sevřeni chladivým dzudem, je jedinou jistotou právě jurta. Příjemné spaní, kde lze vytvořit i „pokojovou “ teplotu, navíc máte blízký kontakt s přírodou.

Však se příroda nemazlí ani s Jelení. Považuji Jelení za nejchladnější místo Krušných hor. I ty šumavské slaťě by někdy mohly závidět. Vždyť i uprostřed léta se teplota krčila u dvou stupňů.

Na Jelení zapadalo sluníčko a již bylo vidět jak stoupá mlha, kterou Černá voda pouští do kraje.

Byly sny? Ano. Sen mě probudil, ale ještě hodinu dříve. To mysl chtěla, aby měla rezervu na to svítání se probudit. Sen předehnal realitu.

Do rána mlha vydržela, hustá, na červenec neskutečná, pak měla soupeře. Sluníčko. To vyhrálo na celé čáře, ale dík, že půl hodinky prohrávalo, v tu chvilku slušelo to oběma, mlze i sluníčku))

Obrázky byly fajn, děkuji Alici a její rodině za skvělou harmonii, kterou vytváří multikulturní svět.

Jelení o 164 domech a 1206 obyvatelích (1890), založili horníci ze Schneebergu. Těžil se tu hlavně cín, těžba pomalu upadala, obyvatelé se přeorientovali na rukodělnou práci.

Kostel sv. Antonína Paduánského z roku 1832 byl jednou z nejvýznamnějších církevních staveb v okolí. Po odsunu Němců, kteří tu sympatizovali s nacismem, obec zanikla.

Definitivní zánik přinesl rok 1964, přes Jelení měla vést etapa cyklistického Závodu míru.

Komunisté nechtěli, aby jezdci míjeli ruiny, tak dali vše zplanýrovat. Ženisté vyhrabali velký příkop, do něhož zbytky vsi zahrabali. Zničen byl i zbytek kostela a hřbitov.

V roce 1963 sem přijel s našimi papaláši sovětský komunistický vůdce Leonid Brežněv. Skolil tu prý hodně vysoké.

Dnes kromě krásné přírody zde najdeme jen čtyři domky s památníkem kostela sv. Antonína Paduánského.