Krušné hory   Krušnohorsky myslet, žít a snít

Krušné hory Krušnohorsky myslet, žít a snít

28. června 2019 Fotoseriály

Oblasti: | Komentáře: zatím žádný | 366 x přečteno

Ranní focení na Jelení hoře

Tato hora mi imponuje. Nejen tím, že to byl vlastně jeden z prvních rozhledů, které jsem si v Krušných horách objevil. A poznal ji pak vlastně na kole, pěšky, na běžkách, spal jsem na ní pod širákem. A vždy mne něčím překvapila.

Snad nejúžasněji se mi odhalila nikoliv navečer či zrána ale vlastně v pravé poledne. Cestou k ní byla pěší túra nudná, plná šedi a mlhy. Sám sebe se ptal, jestli má cenu na její vrchol vystoupat, či jen projít okolo ní, když mlha měla jasnou převahu a výhledy budou stejně nulové. Naštěstí jsem si odpověděl – O tom nepochybuj. A co zažil? V pravé poledne jako by Marcebilla švihla šavlí do mlhy, aby se rozplynula. Ona to však neudělala horizontálně, ale vertikálně. Mlha ustupovala jako by se z ní stala divadelní opona. A přede mnou se objevilo neskutečné představení. Jen v němém údivu připadal si jak v Národním a zíral. Představení bylo krátké, jen asi desetiminutové. A zjevila se krajina, která každému imponuje Už je tomu pár let a takto mlhu vidět rozplývat poté již nikdy nespatřil.

S Jelení horou i malinko soucítím, neboť je mi jí vlastně i líto. Chybí jí pouhých šest metrů, aby se z ní stala hrdá tisícovka. I proto ji mám vlastně rád. Snad ten kříž tam postavený z ní dělá tisícovku.

Pro toto focení vznikly myšlenky už den předem, jenže vyrazit na kolo bylo celkem o sebezapření. Navíc bylo aprílové počasí, kdy ani meteo radary neodhadnou kolik, kdy a jak dlouho bude pršet. Skoro celý den poskytovalo zázemí Retro. Téměř si myslel, že pokořím osobáček v čase stráveném v osvěžovně..

Ale k večeru už měly deště ustupovat, přes noc byla slibována jasná obloha, trošku chladno. Co to značilo? Malinko tušil, že je velká šance na ranní mlhu.

Noc prožil v relativním pohodlí na Hoře Svatého Šebestiána.

Včerejší prognóza se ráno vyplnila. Ve čtyři hodiny zrána mlha hustá, sluníčko o sobě nedávalo znát ani na obzoru a já vyrazil za šera a mlhy do patnáct kilometrů vzdálené lokace na ranní svítání. A předpokládat, že na výškových stopadesáti metrech si ze mne mlha sedne na „prdýlku“— Sedla. )))

Sice přijel už se sluníčkem těsně nad horizontem. Ale přesto byla mlha již pode mnou.

Na místě činu se nabíjel, užíval si, chvíli fotil, chvílí pozoroval postupující sluneční světlo přes mraky bez foťáku v ruce. Dvě hodinky pobyl na jednom místě, tak jak to mám rád, tak jak si to vysnívám. A stejně jak užíval Jelení horu jako bych na ní byl poprvé.

Samotné svítání si užil, bylo skvělé, ale přiznám se, stejně si pak užíval návrat, když sjížděl travnatou cestou plnou rosy, už s hřejivým sluncem.
Jen nechápu svůj intelekt, když si pořád vyndavám z batohu čepici, rukavice a rezervní ponožky. I na konci května se náramně hodí.

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (3hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading ... Loading ...

Co by Vás mohlo zajímat




© 2019 Krušné hory Krušnohorsky myslet, žít a snít. Kontakt: krusnohorsky@krusnohorsky.cz