Historie hornictví v Krušných horách

Před staletími znamenalo slovo „Gebirge“ (hory, pohoří) množné číslo od slova „Bergwerk“ (důl). Tak lze odvodit jméno Erzgebirge jako „Země rudných dolů“.

Teprve v polovině 17.století se pro oblast definitivně ustálilo označení „Erzgebirge“. V Českém jazyce se používá pojem „Krušné hory“. Což znamenalo původně asi tolik co hory, kde se doluje, kruší, tedy drtí, rozmělňuje“.

„Zdař Bůh!”
Tento starý hornický pozdrav, pocházející pravděpodobně už ze 16. století, si našel v Krušných horách i v jiných hornických oblastech své opodstatnění a zachoval si je dodnes. Přitom má hlubší smysl tohoto výrazu dvojí význam:
1. Práce horníků byla nebezpečná a především při vyfárávání docházelo k neštěstím. Po namáhavé směně v podzemí museli horníci mnohdy ještě dvě hodiny stoupat po žebřících nahoru na povrch. A tady bylo opravdu třeba štěstí („Glück“), když se šlo vzhůru („auf-wärts) na povrch.

2.Stejně důležité bylo pro horníky přání nalézt bohaté rudné žíly. A tak znamená náš výraz také: „Štěstí, otevři nám chodby (a daruj nám dobré rudné naleziště!) („Glück, tue die Gänge auf..)

Buď s Pánem Bohem
na všech cestách!
Nafárej do hory s Božím požehnáním!
Vyfárej zas ve zdraví na světlo denní,
se zbožným hornickým pozdravem.
Zdař Bůh

„Vše pochází z hornictví!“ to se ještě dnes říká v Krušných horách. Tento často citovaný poznatek formuje současnost kultury, dějin a také obraz krajiny Krušných hor. Za jeden z nejdůležitějších a jedinečných příznaků Krušnohoří je považována hornická kultura. Tento fakt je zřejmý už jen proto, že nerostné bohatství je zakotveno v názvu oblasti.

První osídlení
Miriquidi – „země plná hrůzných lesních porostů nebo odporných močálů“ (Köhler 1978/ 3)
Před tím, než bylo Krušnohoří osídleno, to byla krajina pokrytá obrovským, neproniknutelným lesem: Miriquidi – temný les. Na hustě zalesněném horském hřebeni i v temných údolích přerušovalo ticho jen vytí větru, šumění vody a zvuky divoké zvěře.

Koncem 4. století začalo stěhování národů a slovanské kmeny založily první osady nejdříve na úpatí úrodného pohoří. Lidé se ale ještě drželi dál od těžko přístupného a strašidelného lesa. V důsledku zničujících bojů německé císařské říše v 9. století byla moc Slovanů přerušena.

Mnoho jich uteklo před povinností platit tribut / placení daně jiným panovníků / a zároveň, aby si zachovali svobodu a bezpečí, právě do nehostinné oblasti Miriquidi. A tak vznikly již koncem 10. století první menši osady v dnešních Krušných horách.

První stříbrná horečka

Jak to všechno ve 12-14 století začalo

V roce 1168 byly v oblasti Christiansdorfu, dnešního Freibergu, objeveny první železné rudy. Podle legendy našli první stříbro vozkové při jedné obchodní cestě. Zpráva o nálezu stříbra se roznesla rychlostí větru a tzv. .stříbrná horečka“ vedla, podobně jako zlatá horečka v Americe, k rychlému osídlení podél obchodních cest do Čech. V podstatě ve stejné době byla v českém Krušnohoří objevena první měděná ruda. Nespočet rodin, kolonistů a obchodníků přišlo do hor a zahájilo zásadní a intenzivní rozvoj.

Vybaveni jen malou olejovou lampičkou, mlátkem a želízkem v ruce – mimochodem symbolem hornictví – se šlo dovnitř do hory. Prozkoumávala se místa, kam předtím nikdy lidská noha nevkročila. A protože tu nebyli skoro žádní místní horníci, byli sem i zdaleka lákáni na horní právo. tzn.. že každý mohl zkusit své štěstí. Takto také přišlo ke svému jménu horní město „Frei“-berg („svobodná“ hora), založené jen několik let po prvním objevení stříbrné rudy v roce 1186.

Na začátku 14. století se v důsledku mohutné těžby stále zhoršovaly jak těžební podmínky, tak také výnosy a rozkvět těžby rud byl prozatím ten tam, než se potom v 15. století bohaté výskyty rudy v horním Krušnohoří postaraly o druhou „stříbrnou horečku“.

Druhá stříbrná horečka

Pokrok v hornictví v 15. – 20. století

Po mnoho generací se hromadily nové poznatky o důlních metodách nebo získáváni rud. Protože ale horníci pronikali stále hlouběji a dále do hor, museli rozvíjet nové technologie, aby spoutali nevyčerpatelné proudy vody nebo zajistili v hloubkách čerstvý vzduch, který tam chyběl.

První takovým prostředkem byl vynález přepravního důlního vozíku (tzv. huntu). kterým se přepravovalo kamení. Stejné tak naviják (navíjení k vyvezení nebo svezení kamení) usnadňoval horníkům práci. Před těmito vynálezy se bedny s rudami musely na denní světlo vynášet v rukách a po žebřících (tzv. fártech).

V 15. a 16. století byli horníci konečné s to prostřednictvím vodního díla pumpovat vodu z dolů a udržovat její pomocí hutní provozy, které odlučovaly rudu od kamene, v chodu. Následkem bylo objevení dalších bohatých stříbrných a jiných rudných nalezišť, které ještě dále urychlilo rozmach hornictví.

Ve stejné době vznikaly v oblasti, které byla do té doby stále ještě řídce osídlena mnohá významná horní města, jako například Schneeberg (1481), Annaberg (1497), později Marienberg (1521) a Boží Dar (1530). Krušné hory se rozvinuly do nejhustěji osídleného pohoří v Evropě.

V 16. století se oblast stala centrem hornictví v celé střední Evropě.

Stagnace
Obnovený vzestup krušnohorského dolováni neměl dlouhého trvání. Již koncem 16. století začalo pro horníky obtížné období. Aby unikli hladu a nouzi, muselo si mnoho z nich najít jiné zdroje příjmů, jako řezbářství nebo paličkování.
Důvody byly zaprvé zničující mor a klíčící války, za druhé vyčerpání rudných ložisek. Ale také vysoké náklady na zpřístupnění nových a hlubších dolů stále více zpochybňovaly rentabilitu. Nadále se o cenový propad stříbra postaral levný dovoz stříbra ze zámoří.
Scénovou reformou stříbrné mince na zlatou v 19. století ztratilo stříbro svůj význam úplně a tak přišel konec mnoha důlních děl. Jen v několika málo štolách jako třeba v Johanngeorgenstadtu. Freibergu a Schneebergu se ještě dolovalo.

Třetí rozmach hornictví 1945 -1990
Po 2. světové válce v Krušných horách opět nesmírně vzrostl význam hornictví. Ruská okupační mocnost objevila výskyt uranu a provozovala v následujících desetiletích jeho těžbu až do roku 1990.
Až do té doby byl uran. tzv. smolinec, staletí házen bez povšimnutí na hromadu, teď ale spustil další horský výkřik.
Na počátku byli k těžbě uranu nucené využíváni váleční zajatci a vězni, ale již brzy to do Krušných hor přivedlo nespočet dobrovolníků k Sovětské akciové společnosti Wismut. Wismut lákal na dostatek potravin, slušný plat a dobrou zdravotní péči. Vše hodnoty, které byly v poválečné době vzácné a tak žádané.

Se zrušením NDR byly všechny Krušnohorské doly zavřeny.

Posledním činným rudným dolem v české části Krušných hor byl důl Měděnec, před rokem 1989 nazývaný závod Václava Řezáče. Těžba rud skončila 31. července 1992. http://www.krusnohorsky.cz/2014/03/30/posledni-tezba-v-krusnych-horach-dul-medenec/