Historie krušnohorských lesů

Lesy Krušných hor ovlivňovala již od počátku 12. století těžba. Nerostné bohatství Krušných hor bylo sice známo již Keltům, ale až objevením stříbrné rudy ve Freibergu a s tím souvisejícím rozvojem hornictví a zpracování rud, výrazně vzrostla poptávka po dřevu jako nezbytné surovině.

Přelom 16. a 17. století – nadměrná těžba dřeva pro hamry a hutě vyústila na přelomu ve vážný nedostatek dřeva, který trval několik desítek let. Tato situace si vyžádala mnoho nařízení o hospodaření s lesy. I přesto bylo roku 1713 při rozsáhlém šetření zjištěno, že stav krušnohorských lesů je velmi špatný. Nacházelo se v něm značné množství holin způsobovaných nekontrolovanou pastvou dobytka a vážný nedostatek mýtních porostů. Značné škody byly způsobené také opakujícími se větrnými a sněhovými kalamitami. To vše spolu s obavou o dostatek dřeva vedlo roku 1754 k vydání lesního patentu (řádu) císařovnou Marií Terezii.

Konec 18. století – probíhala umělá obnova zalesnění nejprve pomocí semen místních lesních dřevin, později byla dovážena také německá a alpská. Následně probíhalo zalesňování i pomocí sazenic stromků. V té době se výrazně zvýšilo zastoupení smrku, dále zde byly jedle, borovice, borovice vejmutovka, buky a břízy. |e zajímavostí, že do konce 18. století nedocházelo téměř k žádným škodám způsobených vysokou zvěří, neboť její stavy byly velmi nízké. Od roku 1795 se vysoká v krušnohorských lesích nevyskytovala téměř vůbec.

Přelom 18. a 19. století – i přes nařízení týkající se správy lesů bylo opakovaně zjišťováno, že se v krušnohorských lesích vyskytují desetiletí nezalesněné paseky, velké plochy prořídlých porostů s břízou a jeřábem, popř. přestárlé bukové porosty. Neporušené porosty se nacházely pouze v těžko přístupných místech vzdálených od cest a silnic. V horských částech dominoval smrk s příměsí jedle a buku, v jižních partiích buky s duby, javory, jasany, jilmy a lípami. V této době byly v Krušných horách také poprvé vysazovány modříny, kterým se na jižních svazích dobře dařilo.

Krom lidské činnosti byly krušnohorské lesy výrazně ovlivňovány klimatickými podmínkami – hlavně vichřicemi, velkými přívaly sněhu, ledovkou a námrazami. Navíc po těchto kalamitách obvykle následovalo přemnožení hmyzích škůdců, například kůrovce.

Počátek dvacátých let 20. století – lesy byly postiženy námrazovým polomem. Jen díky rychlému zpracování mnoha tisíc metrů krychlových dřeva se podařilo zabránit případným hmyzím katastrofám. V této době také stoupla obliba zimních sportů a v dříve jen řídce osídlených lesích, vznikaly hotely, hostince, rozhledny a lesy byly postupně přizpůsobovány rekreačním účelům.

Od padesátých let 20. století – docházelo k vážným a stupňujícím se škodám na lesních porostech způsobených lokálními klimatickými činiteli. K deprivaci lesa přispívá i socialistické hospodářství, kdy plnění plánů těžby dřeva bylo důležitější než odpovídající správa lesa. Tento přístup byl podpořen i záměrným pěstováním rychle rostoucích smrkových monokultur s cílem dosáhnout výnosů co nejdříve.

Období od šedesátých do osmdesátých let 20. století – největší poškození lesů bylo způsobeno imisemi a emisemi z nedaleko stojících tepelných elektráren. Nejprve byly poškozeny porosty hřebenových partií hor, kde ve velkém usychaly jedle, a následoval celkový pokles odolnosti lesa. V důsledku imisní zátěže odumřelo cca 80 % všech smrkových porostů, proto bylo přistoupeno k opětovnému zalesňování. Bylo však nutné použít takové dřeviny, které by dokázaly této zátěži odolat. Z tohoto důvodu byl vybrán smrk pichlavý původem z USA, z domácích dřevin bříza bradavičnatá a modřín evropský. Ovšem v roce 1976 se prohnala Krušnými horami větrná kalamita, která zlikvidovala smrkové porosty především na jižních svazích a v údolí. Po této kalamitě bylo zpracováno 420 tis. m3 polomového dřeva (zhruba 4300 plných kamionů).

V průběhu devadesátých let 20. století – bylo provedeno odsíření všech tepelných elektráren v oblasti Podkrušnohorské pánve, to vedlo ke snížení imisí oxidu siřičitého o více než 80 %. Díky tomuto kroku se krušnohorské lesy vzpamatovaly a to jak na hřebenech, tak v podhůří.

Počátek 21. století – přemnožení houby kloubnatky smrkové. Tato houba nejprve napadá větve a postupně udusí celý strom. Nejvíce byly poškozeny smrky, ale ušetřeny nezůstaly ani břízy a další stromy. V roce 2013 bylo evidováno přes 400 hektarů napadených smrků pichlavých.