Toulání po planinách v okolí Rudolic v Horách a Malého Háje

Dalším koutem Krušných hor, který jsem si chtěl vychutnat zrána či večera a zároveň podpořit místního podnikatele byla místa v okolí Rudolic, potažmo v Malém Háji, kde kromě dvou baráčků dochoval se jen nepřehlédnutelný kostel Nejsvětější Trojice. Z obou vesniček toho moc nezůstalo, ani nevíte pořádně kde je hranice mezi nimi. Samotné „dvouvesí“ čítalo v největším rozkvětu asi 100 domů s pěti sty obyvateli. Dnes jen pár baráčků po prázdných planinách jak pár korálků rozsypaných.

Proč tomu tak bylo, ponechme raději pro historiky. Sudety – jak to bylo, proč už to tak není, je k zamyšlení, ale člověk by měl žít v současnosti s pokorou k té minulosti. A v té lehké symbióze jsem si to moc užíval, nezabředl hluboko do nostalgie a nepovyšoval se nad tím co zažívám, jak si užívám tu krajinu opuštění. I když až tak opuštěná není.

Nikdy bych netušil, když si budu tu krajinu zapomnění po ránu procházet a v dáli v domečku, který byl pro mne stále opuštěný postával jeho ochránce. Už mne měl v merku, už sondoval, co jsem zač. Už i ten jistej postoj dal ))). Použil jsem však tu fintu – přiblížit se, oční kontakt a pak lehce vtipnou větu s lehkým dotazem, že on ví, že je všeználek a já jsem vlastně neználek. Aby měl pocit, že je oproti mě na výši. A byl můj. A dialog mohl začít)). Pár věcí jsem dozvěděl, obdivoval, že zde bydlí po celý rok v tom opuštěném domečku, žádné ponětí o konzumu dnešní doby.

Mým doprovodem, tedy jak je mým stylem poznávat tyto hory byl batoh, kolo a foťák. Poznal nové lidi, nové tváře. A veranda u Duchoslavů, kde noc jsem strávil, je totiž k tomu přímo stvořená. Toto příjemné ubytování leží totiž hned na páteřní cyklomagistrále č.23 přes Krušné hory a pokud poznáte někoho komu není kolo cizí a bere přírodu, potažmo Krušné hory jako zdroj nabití vnitřních baterek, tak víte během chvilky, že jste naladění na společnou vlnovou délku.

Je to další z těch krušnohorských krajin, která Vás dostane do kolen. Ze všech stran se na vás dívá kostel. A určitě za návštěvu stojí skála s božím výhledem nejen na zmíněný kostel, ale i do typicky krušnohorské krajiny. Sem tam, domeček, rozlehlé louky, obklopené lesy. Proto si jej vychutnal při západu. A co je krásné v Krušných horách vím nejen já. Ví to i budoucí manželé, kteří se zde nechávali zvěčnit zamilovanými obrázky. Věděl to i táta Pavel ze čtyřletou Lesjou, kteří se chystali na noc pod širákem.