Na běžky bez běžek

Díky oblíbenosti Krušných hor stoupá počet jejich návštěvníků , příznivců a obdivovatelů. Pryč jsou ty časy , když jsem se rozhodl v těchto hor prožít pár dnů a poznávat jejich kouzla. A stačilo vybrat si libovolnou část Krušných hor, popátrat po libovolném noclehu a vždy se nějaké lůžko našlo aniž bylo potřeba rezervovat již několik dnů dopředu..

Stačilo však rozkřiknutí do světa jak jsou Krušné hory báječné a je problém, zvláště v těch turisticky atraktivních měsících sehnat ubytování. Proto i na toto bežkování byl penzion zabukován již v říjnu. A byl vybrán měsíc, kdy je největší šance, že běžky nezůstanou ve futrálu. Vždyť přesně na den o rok zpět napadlo sněhu, kdy byly Hory sluncem zapadané, sluncem osvícené.

Nojo leden dorazil, sníh ten už nedorazil. Jediný náznak zimy dával pohled na Bleiberg, kde díky zasněžování byla alespoň jedna sjezdovka připravena pro sjezdomily. Není snad smutnějšího pohledu do zimní přírody bez sněhu.

Přesto alespoň jeden den se příroda smilovala k mému fotoaparátu a vytvořila díky mrznoucí mlze alespoň v těch nejvyšších partiích Kamenáče trošičku té zimní nálady. Jinak nuda – nuda, šeď-šeď. Tak nevím, jako by letos vzniklo nějaké páté roční období. Ani podzim, ani zima. Jaro, léto, podzim, námrz a snad i ta zima ještě dorazí.

Ale stejně, ani po týdnu pobytu na Bublavě se mi domů nechtělo. Líbí se mi ta kombinace – být s lidmi, s kterými je mi dobře, půl dne pošlapat , prochodit si ty hory pěšky, navečer popíjet, bavit. Nabíjet se. A to Krušné hory umí.

Aneb jak málo stačí ..))