Dnes se dočkal toho o čem jsem pár let přemýšlel a vlastně i snil. Zažít vykvetlé koniklece ve chvilkovém zajetí sněhu.
Ono to opravdu dlouho netrvalo. Když jsem dorazil na místo, nebyly pod sněhem vidět. S mým příchodem vyšlo i sluníčko, po půl hodince zpochybnilo věčnost sněhu. A po hodince nebylo po sněhu ani památky.