Krušné hory   Krušnohorsky myslet, žít a snít

Krušné hory Krušnohorsky myslet, žít a snít

19. listopadu 2005 Obce a místa

Oblasti: | Komentáře: zatím žádný | 2 324 x přečteno

Kovářská

Kovářská, německy Schmiedeberg, leží v údolí Černého potoka v nad­mořské výšce kolem 800 m.Za svůj vznik vděčí dolování a zpracovávání železné rudy. Již ve 14. století byly v blízkém okolí Kovářské hamry, patří­cí Sumburkům. Přímo na dnešním území obce jich prameny uvádějí pět. První zdejší tavírnou železa a hamrem byl prý tzv. „starý zámek“ na levém břehu potoka mezi Kovářskou a Čer­ným Potokem.

Český název Kovářská vznikl překla­dem z německého. Osada tak byla nazvána podle velkého harnru s příslušenstvím, který zde stával. Až do 19. století bylo zpracovávání železné
rudy téměř jediným zdrojem obživy zdejších obyvatel a Kovářská byla dlouho jedním z největších středisek železářské výroby v Krušných horách.

Roku 1595 postavili Lobkovicové v Kovářské pec, označovanou jako vysoká. Byla to ale s největší pravdě1 podobností jen tzv. dýmačka, vyžadující intenzivnější dmýchání vzduchu. V letech 1598 -1599 zde však byia postavena skutečná vysoká pec, jedna z prvních v Čechách.

S rozvojem výroby železa nastal i rozkvět obce. Ke zdejšímu hamru „Zum Schmiedewerg“ patřil i statek s velkými pozemky, masný krám, výčep piva v místech dnešního hotelu Central a mlýn.

Kovářská v té době patřila k panství Přísečnice, ale na začátku 17. století patřila zdejší huť Dorotě Schindlerove, manželce hejtmana Přísečnice. Ve stavovském povstání se postavil na stranu českých stavů a po prohrané bitvě na Bílé hoře propadl jeho majetek císaři. Roku 1622 byly ale hutě se mlýnem a rybníkem jeho manželce vráceny.

Zdejší rozvoj byl přerušen nejen pobělohorskými kon­fiskacemi, ale i násilnou rekatolizací, kdy protestante od­cházeli raději do Saska, něž by se vzdali své víry a pak třicetiletou válkou. Ta dolehla na Kovářskou velmi těžce

hlavně v letech 1639 až 1641. Na území přísečnického panství, ke kterému Kovářská patřila až do roku 1850, se strhly četné boje mezi císařskými a Švédskými vojsky. Jednu z příhod té doby připomíná kamenný památ­ník nedaleko nádraží, na kterém byl donedávna reliéf s německým nápisem „Švédský hrob 1641 – Rašeliniště smrti“. Bohužel, deska byla ukradena. Obec ale uvažuje, že dá vyrobit repliku desky z materiálu, který nebu­de zloděje lákat. Památník připomíná březen 1641, kdy zde jeden ze Švéd­ských oddílů zabloudil a lstí byl zave­den do rašeliniště, kde i s koňmi utonul.

Po válečných útrapách se zde žele­zářství vzpamatovalo poměrně brzy. Podle berní ruly tu roku 1654 žilo 26 chalupníků, z nichž dva byli kováři, „jeden pivo šenkuje, jeden handluje v železí, jeden na hamry uhlí vozí“ a dvě chalupy byly pusté, protože „pro katolickou víru odešli“.

Podle urbáře z roku 1664 bylo v obci 16 domů, císařský hamr s vysokou pecí, třemi kovářskými hutěmi, mlýn a statek s privilegiem výseku masa a výčepu piva. To byla nejstarší část Ko­vářské. V blízkém okolí byly roztroušeny další domky a výrobna barviv, postavená v lese pro potřeby dolu na kobaltové rudy. Škola zde byla již před rokem 1649, kostel sv. Michaela Archanděla teh­dy ještě nestál, byla tu jen dřevěná kaplička. Kostel byl postaven až v letech 1709 -10. Roku 1781 byla postavena zděná věž místo dře­věné. ]e to barokní jednolodní stavba s věží, představenou v západním průčelí. Strop je kazetový, zdobený obrazy svatých. Na hlavním oltáři jsou sochy sv. Petra a Pavla z 2. poloviny 18. století a obraz sv. Michaela z r. 1877. Roku 1791 se kostel stal farním. Před kostelem stojí mariánský sloup z roku 1706, barokní plastika s dochovanou polychromu. Dům Č. p. 72 proti kostelu je pozdně barokní fara. Naproti kostelu býval do r. 1881 hřbitov.

Kolem roku 1730 bylo v Kovářské již 64 domů se 370 obyvateli a byla zde i císařská celnice. Za dalších 15 let se počet obyvatel zvýšil téměř na 700. Železárna měla již čtyři hutě, novou budovu šichtovního úřadu a byl zde i další mlýn.

Rozvoj Kovářské byl znovu zabržděn válkami a pak neúrodou. Za hladomoru v roce 1772 zde zemřelo 179 lidí. Ke konci roku 1780 však měla Kovářská již ke 2000 obyvatel a 257 domů.

Období napoleonských válek přineslo stále se zvyšující potřebu železa. V Ko­vářské byla proto vybudována nová vy­soká pec místo té staré a zavládl zde téměř blahobyt. Pak však začaly tudy táhnout armády, které celý kraj poplenily a roznesly nakažlivé nemoci. Ani po skončení bojů se blahobyt nevrátil, vojenské zakázky ustaly a železárna byla udržována v chodu jen s velkými obtížemi.

Roku 1832 koupila přísečnické panství i s Kovářskou Gabriela z Buquoyů, majitelka panství Červený Hrá­dek. Ta připojila zdejší železárnu ke své železárně v Kalku. To ji ale zachránilo jen na pár let.
Uprostřed obce stojí ještě dnes zbytky zvláštní budovy, vypadající jako zřícenina nějakého zámku. Je to však uhelná kolna poslední již zbořené vysoké pece. Po požáru v roce 1803, kdy shořely všechny uhelné kol­ny, byla z bezpečnostních důvodů vyzděna až po střechu a vnitřek byl rozdělen kamennými příčkami, které měly zamezit šíření případného ohně.

Ve 40. letech 19. století zde zavládla bída. Ve snaze aspoň trochu zmírnit zoufalé postavení obyvatel, byla zde roku 1856 otevřena dívčí odborná škola, ve které se vždy 20 děvčat naučilo vyrábět pletené slaměné zboží, zdobné doplňky z koňských žíní a vlasů, paličkovat krajky, háčkovat a plést.
Místo železářství se pak začal v Kovářské rozvíjet jiný průmysl – výroba zápalek, továrny na samet, výroba příze a nití (pozdější Benar).
Roku 1883 byla Kovářská povýšena na městys a r. 1885 byl schválen návrh znaku. Poštovní úřad je zde od r. 1867, telefon od r. 1905, nová školní budova byla postavena r. 1908 a slouží dodnes.
Kousek za obcí u cesty do Černého Potoka stával od 16. století kříž a poblíž něho byla r. 1913 postavena kaple sv. Marka.
Rozvoj zdejšího průmyslu podpořila stavba železnice z Chomutova do Vejprt. Provoz byl zahájen 1. září 1872 a o pět let později začal podnikat Antonín Kalia. Do roku 1910 stály již v místech horního mlýna Kallovy tovární objekty, které se staly jedním z největších podniků na výrobu rybích konzerv ve střední Evropě. Jejich součástí byla vlastní výroba oválných plechovek, tiskárna, lakovna, výrobna reklamních štítků, různé dílny, pila, výrobna dřevěných beden a sudů a k podniku patřila také octárna, sklady zeleniny a malá elektrárna se dvěmi Kaplanovými turbinami.

Vlastní elektrárničky mely i firmy AKAS, (izolační trubky) a Elster (příze a nitě). Roku 1912 byla uvedena do provozu městská elektrár­na, která dodávala proud až do roku 1953. Její budova dosud stojí na ulici U elektrárny č. p. 469. Naposled v ní byly sklady firmy SPONIT, která ale skončila k 30. září 2001.

Kromě Kallovy továrny bylo v Kovářské zaregistrováno 26 dalších fi­rem – např. pět pletáren, sedm výroben prýmků a perlových kabelek, výroba stávkového zboží, knoflíků atd. Od roku 1909 do poloviny 50. let byla zde i velmi dobrá tiskárna s 36 zaměstnanci.

Zlom v hospodářském vývoji Kovářské neznamenal ani tak rok 1945 jako rok 1948, který postupně likvidoval zdejší podniky.

Od roku 1990 změnila naše největší obec podstatně svoji tvář. Byla vybudována kanalizace, rekonstruováno a doplněno veřejné osvětlení, telekomunikační kabely uloženy pod zem a postavena di­gitální ústředna, na náměstí položena zámková dlažba a osázena ze­leň. Také budovy se opravují – po renovaci barokního kostela sv. Michaela Arch. a školy byly rekonstruovány nevyužité prostory ma­teřské školy na kulturní středisko s velkou společenskou místností, zřízeno Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím, připomínající 11. září 1944, kdy se v blízkosti obce střetly formace bombardovacích pevností i 8. letecké armády USA se stíhači německé Luftwaffe. Bylo při tom sestřeleno více než 50 letadel. Tuto událost připomíná od r. 1944 také pomník sestřelených letců před školou.

Na radnici bylo koncem roku 2001 otevřeno informační centrum pro turisty, které slouží současně jako zá­kladna internetu. Návštěvníkům jsou v něm k dispozici počítače, tiskárna i scanner.

Zdroj: Zdena Bittnerová : Obce chomutovského okresu

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (Nehodnoceno)
Loading ... Loading ...

Co by Vás mohlo zajímat




© 2019 Krušné hory Krušnohorsky myslet, žít a snít. Kontakt: krusnohorsky@krusnohorsky.cz