Sklářské hutě v Krušných horách

Z pralesa ke Krušným horám

V oblasti hranice Královské říše Čech a Moravy a Markrabství Míšeň se kdysi jako zelená závora rozprostíral „Miriquidi“ (Tmavý les). Na zakázku českého krále kladl hraběcí rod Hrabišiců hlavní důraz na posunutí oblasti jejich i pokud možno co nejdále na sever a severovýchod.

Na jejich nařízení začali cisterciáni brzy po příchodu do Oseka okolo roku 1196 s mýcením na horském hřebenu v oblasti dnešních vesnic blízko hranic Mníšek a Deutscheinsiedel.

Mniši měli splnit dva důležité úkoly: provádět plošné mýcení pro vytvoření velkých pasek kvůli označení oblasti panství a ve směru na Freiberg hledat rudu. Velké množství dřeva, které bylo mýcením získáno, dále existence křemene, vápna a jílu, to byly faktory pro to, využít dřevo smysluplně pro výrobu skla. Neboť rostoucí poptávka po skle pro nejrůznější účely použití, jako např. pro kostelní okna, nádoby na pití, lékařské lahve, atd., mohla být tímto uspokojena levněji.

Dovoz z Benátek totiž zdaleka nestačil a byl velice drahý. Svůj dnešní název „Krušné hory“ nesou hory, tehdy pokryté velkými lesními plochami, od 15. století, po objevení početných ložisek rudy. Název „Krušné hory“ bylo možno číst na mapách poprvé v roce 1815.

Staré průsmyky a nejrannější sklářské hutě

K historii patří „sklářská stezka východní Krušné hory“. Vede především lesními porosty první vrchnosti, českého hraběte z rodu Hrabišických, a pozděj i Panstva Purschenstein. Po třicetileté válce padla velká část téchto lesů do rukou saského kurfířství. Zůstala až do současnosti státním vlastnictvím.

S otevřením hřebenu Krušných hor okolo roku 1200 kolonizujícími mnichy, popř. frátery cisterciánského kláštera Osek v Čechách, kteří starou českou stezku užívali, byly také zde zřízeny první sklářské hutě.

Tak pracovala již okolo roku 1200 u cesty „Alter Frauenbachweg“ sklářská huť (Frauenbach I), dosud nejstarší prokázaná sklářská huť v Sasku. V této době pracovala právě tak sklářská huť v oblasti pramenů potoka „Frauenbach“ (Frauenbach II).

Obě hutě byly zřejmě provozovány klášterním dvorem pozdějším Bad Einsiedel. Tento zase patřil k louce „Brüderwiese“, kde se nalézal vedlejší klášter. Obě stanoviště sklářských hutí leží pouze asi 15-20 minut pěšky od „Bad Einsiedel“.

Zde vznikly brzy malé mýtící ostrovy, které se užívaly ještě v pozdějších stoletích jako pastva a k získávání sena. Tak existuje jižně od „Frauenbach II“ ještě do 18. století „Červená louka“, nazývaná také „des Oberförsters Heuwiese“. Odtud tedy název „Roter Wiesenweg“ pro tam vedoucí starou cestu. Cesta „Alter Frauenbachweg“ představuje spojení mezi Bad Einsiedel, sklářskou hutí a zámkem Purschenstein. Právě tak se na starých průsmycích do Čech (Alter Landweg, Göhrener Straße) nalézala stanoviště sklářských hutí Neuwernsdorf I a II.

Také tyto sklářské hutě měly stejně jako všechny putovní sklářské hutě v Krušných horách za úkol kromě výroby skla také značení oblasti v rozlehlém lese pro tehdejší panstvo.