U letadla

Jsou příběhy které si zaslouží pokoru a číst je se zatajeným dechem, tento je jedním z nich. Děkuji Vláďovi Šťastnému.

Jako kluk ledva odrostlý plínkám jsem občas zaznamenal, že táta chodí na houby, mimo jiné, kamsi „k letadlu“, jak místo sám nazýval. Obvykle tam odtud přinesl pěkné hřiby, pokud se houbám zrovna nedařilo, tak zase nějaké kovové součástky, které by se „někdy mohly hodit“. Strašně jsem toužil s tátou k letadlu jít někdy taky, ale pro poměrně těžký a vzdálený terén, mě jako úplně malého sebou nechtěl brát. Když mě ale bylo asi osm, tak to přišlo. Večer, když jsme plánovali itinerář na víkend, táta prohlásil, že bychom mohli jít na houby k letadlu. V noci jsem nemohl spát a představoval si houby a letadlo jak si ho konečně pořádně prohlídnu.

Samozřejmě, bujné představy malého kluka mnohokrát předčily realitu, místo mě na první pohled zklamalo. Nebylo tam nejenom letadlo ale ani nic, co by ho byť jen vzdáleně připomínalo. Táta, který si mého zklamání nemohl nevšimnout, mě utěšoval. Hořící letadlo, jak jsem se dozvěděl mnohem později, ztratilo svou zadní střeleckou věž už u Kovářské, a jeho torzo se nárazem o stráň lesa roztříštilo. Velké trosky uklidili už záhy po dopadu a odvezli snad do Prahy – Kbel. Časem jsem ale zjistil, že materiálu k průzkumu jsou zde ještě metráky.

Celé místo bylo poseto kovovými úlomky, škvarky duralových částí, očouzených rozbitých plexisklových částí kokpitu, roztrhanými nábojniceni kulometů nebo troskami palubních přístrojů. Našli jsme také patentní knoflíky z výstroje a jednou dokonce náramkové hodinky se žárem zdeformovaným pláštěm a stíny ručiček kteréhosi člena osádky letadla. Tehdy poprvé jsem si začal trosky letadla spojovat s jeho osádkou a začal si klást otázky jak to s nimi vlastně dopadlo.

V tehdejší době (70-80 léta) nebyla v oficiálních materiálech a ve školním dějepisu o bitvě ani zmínka, nebyla ideologicky zajímavá, nezúčastnili se jí totiž žádní sovětští letci. Identitu letadla zjistil v druhé polovině osmdesátých let tehdejší redaktor časopisu Letectví a kosmonautika Čestmír Zbuzek, kterému se podařilo vypátrat zadního střelce letounu Joea V.Williamse a jeho prostřednictvím ostatní členy osádky. Z jejich popisu události a z osy jejich seskoku z letadla určil polohu místa dopadu a po nálezu motorů, které byly zabořeny dva metry pod zemí, spolehlivě určil, že skutečně našel letoun, který hledal. Svůj nález pak publikoval ve svém časopise v roce 1986.

Zadního střelce Joea V.Williamse pan Zbuzek v době kdy pracoval na určení identity letounu navštívil v Anglii a od té doby je pojí pevné přátelství. Pan Williams také několikrát navštívil ČR, naposledy v listopadu loňského roku, kdy se byl společně s panem Zbuzkem, zástupcem muzea sgt. J.C. Kluttze v Kovářské a zástupci města Kovářská podívat na místo dopadu, podíval se také do Státního okresního archivu v Kadani, jehož budova sloužila v r. 1945 coby městské vězení a v němž pobyl nějaký čas po sestřelu. Navštívil samozřejmě také výše zmíněné muzeum v Kovářské, které před dvěma lety doplnilo svou expozici právě o příběh tohoto letounu.

Z osádky letounu která se skládala z:
pilot: James W. Alexander
navigátor: Wiliam Petrachenko
bombometčík: F.R. Chapman
palubní technik: Cliff C. Lear
radiooperátor: G. W. Morgan
hřbetní střelec: Robert Pyett
zadní střelec: Joe V. Wiliams

je pan Williams už bohužel posledním žijícím členem, na návštěvě zde byl se svou dcerou a se synem hřbetního střelce Robertem Pyettem, který přivezl muzeu několik osobních drobností svého otce.

Celá osádka zkázu svého letounu přežila. Dokázala letadlo za dramatických okolností včas opustit a byť někteří z nich popáleni, seskočili na padácích na naše území kde byli posléze zajati. I své zajetí v pořádku přečkali a po skončení války se mohli vrátit domů ke svým rodinám. Odkaz na celý popis jejich mise je uveden pod článkem.

Muzeum letecké bitvy nad Krušnými horami 11.9.1944 v Základní škole sgt. J.C. Kluttze v Kovářské je další místo, které stojí za to navštívit. Na poměrně malém prostoru je bezpočet exponátů z vykopávek, který skvěle dokumentuje události letecké bitvy z 11.9.1944 a nově také události noci z 5 na 6. března 1945. Samozřejmostí jsou také průvodci kteří zodpoví případné dotazy.

Popis událostí z mise letounu

Fotogalerie z návštěvy Joea V.Williamse

Televizní dokument o popisovaném letounu a nočním náletu na Chemnitz

Dlouho jsem váhal jestli mám zveřejnit místo dopadu. Jsem přesvědčen, že si místo zasluhuje alespoň minimální úroveň piety. Pokud bych to však neudělal, tak zde píšu o ničem. Chtěl bych však případné zlatokopy ujistit, že od okamžiku, kdy místo vešlo více méně v obecnou známost publikováním nálezu Čestmírem Zbuzkem, uplynulo více jak čvrtstoletí. Za tu dobu bylo převráceno mnohokrát vzhůru nohama a všechny trosky, které ještě za to stály, jsou už dávno pryč. Místo stojí za návštěvu už jen z čistě výše zmíněných pietních důvodů, nebo jen pro symbolický a tudíž nezpeněžitelný úlomek.

Jsem přesvědčen, že Martinovy stránky navštěvují pouze kulturní lidé, kteří toto pochopí.
Mapu s označeným místem a souřadnice dopadu najdete zde:

http://www.mapy.cz/s/41pT

Napsal a vnímal Vladimír Štastný http://vladimirstastny.blog.idnes.cz