Horní Blatná na pomezí léta a podzimu

Ač v téměř kilometrové nadmořské výšce tak stejně v ďolíčku. Taková je Horní Blatná. Dolíček, který mi nabídl na pomezí léta a podzimu / pevně věřím, ale že i v ostatní roční období / pohledy, které bohužel není ani můj fotoaparát schopen zcela zachytit, tak jak je prožívám svým cítěním a viděním.

Tu z rána, tu z večera svým subjektivním vnímáním zachytím vteřinové kompozice, které se pak snažím přetavit aspoň do digitální podoby.

Například po ránu, když si to tráduju jen tak pěšky s foťákem ďolíčkem na „lovy beze zbraní“, tak ranní Horní Blatná je neskutečná. Při svítání, kdy se v údolíčku u rybníčku povaluje mlha, v trávě mrazí jinovatka a do toho vstává sytě oranžové sluníčko, už snad chybí jen to známe pohádkovské: ..v rákosí lupne, ve vrbě hrkne ..

Vzácné je to i z toho prostého důvodu, že to vše trvá tak půl hodiny, kdy v té krásné symbióze se nechám unášet ranním oparem, ojíněnou travinou a oranžovými paprsky, poté jako když utne a připadá nám, že to byl snad jen sen.

Ale ani během dne není k zahození vzít si přes rameno lapač pixelů. I tehdy se dá odhalit nejen krásné okolí Horní Blatné ale i malebnost celých Krušných hor.