Noc na Jelení hoře

Jsem zbabělec.

Na Jelení hoře jsem byl mnohokráte. Pěšky, s kolem, na běžkách. Navštívil ji ze tří směrů, tak proč si sám, samotinký na této, pro mne magické hoře neprožít noc.

Dnes už jsem relativně „moudrý“ a vím, že když jdu bivakovat pod širák je potřeba něčeho proti prudičům. Při odcházejícím dni proti titěrným kousajícím muškám, které po setmění vystřídali ještě lépe, pro otravovaní člověka, vybavení komáři.

Pro ponocování v nadmořské výšce 993 metrů, kam je nově vyznačena žlutá turistická značka, jsem si vybral teplou, letní noc. A musela být bez obláčků, tedy alespoň dle předpovědi. Proto ten zbabělec.

I když v tom případě bývají povětšinou obrázky bez překvapení, bývají takové ty „konstantní“, kdy nemůžeme uplatnit kreativitu přírody.

Pohledy jsou z této už vlastně i díky dnešním technologiím všeobecné známé, ale určitě velice působivé. Není nad to zažít je na vlastní oči, na soukromou duši.

Jediné negativum, když pominu boj s prudiči, který byl pomíjivý, byl za tmy tmoucí pohled směrem od západu na sever. Ač bychom měli vidět jen sem tam blikající světýlka domečků kdesi pod námi, jak v Měděnci, v Kryštofových Hamrech, tak ve vzdáleném Jöhstadu.

Bohužel, nejen ve dne, kdy nás straší, ani v noci nás nenechají klidnými, když nám do tmy blikají majáky větrníků jako bychom byli nad městskou aglomerací.

Jinak ale díky , Jelení horo.