Z Chomutova do Chebu a zpět přes Krušné hory

Na logickou otázku co dělat v den narozenin, znám nelogickou odpověď. Místo slavení odstartovat třídenní šlapání jak po Poohří tak po Krušných horách.

Výlet začal o sedmé hodině ranní v Chomutově a první rovinatá etapa byla naplánována do Chebu, konkrétně do kempu Stebnice u Jesenice.

Přiznávám, že v celé délce sem ji absolvoval poprvé. Ale určitě se na ní vrátím znovu. Je úžasná.

Z Chomutova do Kadaně je to celkem nuda, musíme zdolat hlavně silnici 1. třídy / je možné použít trasu okolo Podkrušnohorského přivaděče / ale v Kadani to vlastně začíná.

Na nábřeží Maxipsa Fíka je počátek cyklostezky Kadaň – Klášterec nad Ohří, zároveň si začínáme všímat řeky Ohře, která nás doprovází až do Chebu. Celou trasu lze vlastně rozdělit na několik částí, které se prezentují odlišnou přírodou či kvalitou povrchu. Co upřednostím? Nevím. Krásný je jak Loket, tak Svatošské skály, trasa nad Okounovem směrem k Jakubovu s pohledem na Doupovské hory, parádní pohled na Hauenštejn čili Horní Hrad vsazený do podkrušnohorského údolí, dřevěné mostky v Radošově nebo v Kynšperku nad Ohří, možnost ochutnat pramen Mattoni dnes v již bohužel zchátralé Kyselce, lesní cesta od Svatošských skal k Lokti; ale asi nejvíc mě překvapila cyklostezka Sokolov – Cheb, ve své délce přes 30 km je to neskutečně pohodové šlapání. Je zajímavé, že někde to jde a jinde toho jen mají plná ústa… Jen jeden jediný kilometr před Chebem musíme po silnici II. třídy.

Páteční nocleh byl objednán v kempu ve Stebnici u Jesenice.

Je jen škoda že jsme netrávili noc v kempu v o pár dnů dříve.
1. května zde probíhala velice zajímavá retro akce 1. Máj aneb bylo nebylo..!?
Jinými slovy, majitel kempu si připomínal staré časy komunistické éry. Pionýři, svazáci, pohraniční stráž, veřejná bezpečnost, dobová výzdoba, projevy. Pro všechny hosty, co přišli na tuto akci v jakékoliv uniformě, kroji, nebo jiným výrazným způsobem ožili onu dobu byla pro ně připravena permanentka na občerstvení, ze které mohli čerpat různé výhody: točené pivo Gambrinus 11° jen za 1,70 Kčs, panák rumu, vodky nebo zelené za 3,70 Kčs, točená Kofola 1,50 Kčs, utopenec s chlebem a cibulí 4.60 Kčs, káva 3,30 Kčs, čaj 1,20 Kčs či tatranka za pouhou 1,- Kčs.
Určitě bychom něco vymysleli, abychom se začlenili.

Druhá, horská etapa začala průjezdem Chebu a pokračovala přes Kynšperk, Habartov, Krajkovou, Oloví, Jindřichovice, Šindelovou a přes „srdce Krušných hor“ za což považuji Přebuz, Rolavu a Jelení, abychom skončili v Horní Blatné. Délkou byla pouze 2/3 oproti prvnímu dni, ale o to náročnější. Kopce jsou prostě kopce.

Sobotní ubytování bylo zajištěno v restauraci U Medvěda , je to i taková malá reklama. Nabízí nejen příjemné sezení s milou a krásnou obsluhou a potěšujícími cenami, ale i ubytování v apartmánech pro čtyři přibyvší za 250 kč/os je neskutečné v poměru cena – komfort.

Ale ani promilím jsme se nebránili; logika – nelogika skončila, narozeniny se musí oslavit nejenom šlapáním, jen nechápu že po sobotní horské vyčerpávající etapě jsme šli na kuťě až těsně po půlnoci.

Třetí, dojezdová etapa, to už bylo jako dojezd na „Champs-Elysées“, kromě prvního kilometrového prudkého stoupání v Horní Blatné, kde si na vrcholku můžeme přečíst „Máš to zapotřebí ?“, nás už čeká jen náročnější úsek od Božího Daru na Klínovec, z něj doporučuji sjezd traversem přes sjezdovky. Z Horní Blatné jsme byli v Chomutově za tři hodiny čistého šlapání.

Jestliže v pátek bylo téměř 30°C a v sobotu se na horách ochladilo na nějakých 8 °C, v neděli nás v Horní Blatné probudil květnový mrazík -1°C. Pokud ale máme i zimní doplňky tak pro cyklistu není problém zima, ale spíše padá-li něco z nebe. Naštěstí toto se nám celé tři dny neskutečně vyhýbalo. Jen tam v neděli samotná sněhová vločka.

V Krušných horách prostě čtyři měsíce mrzne a osm měsíců je zima.

V důsledku vysokých, až tropických teplot jsme v pátek navštívili několik občerstvoven.
Nejdříve to byla klasická hospoda ve Vojkovicích, následovala pěkná restaurace s venkovním sezením a pohledem na Svatošské skály, pokračovalo to hospůdkou v Hlavně u cyklostezky mezi Sokolovem a Chebem a zakončilo to luxusní venkovní posezení v hotelu Zámek – Mostová.

V sobotu kromé rychlé snídaně v cukrárně na náměstí v Chebu to byla restaurace u Splavu v Kynšperku a klasická vesnická hospoda v Šindelové.

V neděli to už jen bylo u Ivana Cádera v Měděnci, velkého propagátora a fanouška historie nejen na Mědníku.

Malinkatá komplikace se mi přihodila 2 km před I. mlýnem, tedy před cílem, kdy sem se již viděl na osvěžovně, „vypustila se mi duše“.
Díky své „důslednosti“ jsem si až při výměně duše přečetl na náhradní krabičce s duší nápis mým písmem „PÍCHlLÁ.
Tímto patří dík Mariánovi za Global assistent. Stejnou komplikaci měl zase Jiřík na začátku výletu v pátek před Kláštercem. On je oproti mě důsledný.

V pátek bylo najeto téměř 135km, v sobotu 85km, v neděli už to bylo jen 70km.

Celé tři dny panovala neskutečná pohoda, poděkování patří Jiříkovi, Mariánovi a Luboškovi, že byli součástí fantastického výletu.