České středohoří, Českosaské Švýcarsko a Krušné hory

Už vloni jsem pochopil že pranostika o třech zmrzlících opravdu existuje, dostali jsme za vyučenou při cyklovýletě Z Chomutova do Chebu a zpět přes Krušné hory . Letos ledovým mužům navíc vydatně pomáhala Žofie – byla jejich skvělou kuchařkou. Jak praví pranostika Svatá Žofie políčka často zalije – zalívala a zalívala.

Plán cyklovýletu byl naplánován skvěle, každý den by nás čekalo kolem 80 km, projet České středohoří, navštívit Labské pískovce což je součást NP Českosaské Švýcarsko s návštěvou rozhledny Děčínský Sněžník a poté se vrátit východním Krušnohořím do Chomutova. Jenže cyklista touží, příroda koná.

První den bylo v plánu dojet přes České středohoří do Opárenského údolí s ubytováním v kempu Jordán. Nikdy bych nevěřil, že na tachometru kola budu mít najeto jen 12 kilometrů a v kempu se objevím. V dnešní moderní době plné logistiky jsme se museli i my přizpůsobit trendu, pomohly nám České dráhy, nejdříve rychlíkem do Ústí nad Labem, poté osobáčkem do Malých Žernosek, odkud je to Opárenským údolím do kempu Jordán jen nějakých pět kilometrů. V pátek prostě byla Žofie v kuchyni celý den. Pršelo prostě pořád.

Snad jen ten druhý den, že měla Žofie z pátku navařeno, byla jen malinká přeháňka a tento den byl podle předpokladů. Z Malých Žernosek přívozem do Velkých Žernosek a Labskou cyklostezku pohodových 40 km přes Ústí nad Labem do Děčína; téměř celá je to klasická cyklostezka bez aut.

V Děčíně jsme konečně poznali že jsme na kolech, čekal nás výšlap na Děčínský Sněžník z nadmořské výšky kolem 150 metrů až do 723 metrů nad mořem. Sice výhledy vinou počasí nebyly tak fotografické, ale pohled na Českosaské Švýcarsko stál opravdu za tu námahu. Před samotnou rozhlednou, asi 700 metrů najdeme značenou Drážďanskou vyhlídku . Ubytování proběhlo v penzionu Čtyřlístek v Tisé, ráji skalních lezců.

Třetí den také musel doznat změn oproti plánům. I když zprvu tomu nic nenapovídalo, konečně se zrána sluníčko ukázalo. Nechtěli jsme nic komplikovat tak jsme použili páteřní cyjklostezku č.23. Je však lepší spíše použít mapu, cyklostezka 23 se strašně klikatí, na tachometru už bylo 25 km a vzdušnou čarou od Tisé jsme byli stále nějakých deset kilometrů.

Avšak sluníčko dlouho nesvítilo. Žofka zase měla prostě potřebu něco uklohnit. Plán třetího dne se zbortil hned po první zastávce na Cínovci, museli jsme vzít za vděk luxusní restaurací hned vedle golfového hřiště. Tady jsme pak jsme přišli po hodinovém lijáku na to, že bude snazší tento třídenní cyklovýlet odpískat, bylo již po třetí hodině odpolední a nás čekalo dalších 65 km a Žofka byla pořád u plotny.

A tak jak jsme cyklovýlet začali tak jej ve vlaku ukončili. Sjeli jsme z Cínovce patnáctikilometrových „prďákem“ do Teplic a pak již rychlíkem domů, do Chomutova, do Čekárny, kde proběhla rekapitulace třídenního poznávání.

A i když bylo najeto místo původně plánovaných 250km jen nějakých 120km, byly to úžasné tři dny se skvělejma parťákama.