Kýšovické vodopády. V zimě. Zjara.

Kýšovický vodopád. V zimě. Na jaře.

Je to nejlepší období pro návštěvu nejvyšších vodopádů Krušných hor na té české straně. Na německé jsou to, i když umělé vytvořené v Blauenthalu .

V těchto ročních časech nabízí největší důkaz, že to jsou opravdu vodopády.

Při tání, ač nemají dlouhého přítoku a voda se sbíhá jen nad loukami okolo Kýšovic, dokáže mít vodopád pěkný drajv. Pokud se do toho přidají třeskuté mrazy můžeme vidět i pěkné ledopády.

O co více krásy nabízí, když je chceme vnímat jako drsné vodopády přes zimu či brzké jaro, o to jsou nebezpečnější. Pokud jdeme shora od kýšovických luk je pak sestup dosti krkolomný, kdy si musíme dávat pozor na led či vlhké kořeny díky vodnímu oparu rozbouřených vod.

Jinak nuda nuda, šeď šeď.

V letních měsících je to jen malý čůrek, ani nás nenapadne, že jsou to vodopády. Pokud se nám však poštěstí návštěva po nějaké letní bouřce je šance zažít více vody. Na druhou stranu šance bývá velká. Vždyť červenec je měsíc s největším průměrem srážek v celém roce.

Pak nám to zpestří i zeleň, která k vodopádu náleží, neb je vlastně neskutečně schován v krušnohorské džunglí. Je vcelku problém na „první“ jej najít.

Přiznávám, že i můj první průzkum a hledání v čase bujné vegetace byl odspodu neúspěšný a vždy jej zatím zdolával zhora. A to také jen díky průvodci.