Výlet do Seiffenu za historií

Je dobrou alternativou využívat cyklobusy s vyjížďkou po horách. Jeden takový vypravuje kolaře, ale vlastně jím mohou i pěšáci. Z Chomutova nad tu mosteckou část Krušnohoří do Rudolic. Odtud si pak lze naplánovat skvělej výlet za celou řadou poznání, trochu si připomenout minulost, historii Krušnohoří.

Hlavním důvodem byla návštěva skanzenu v Seiffenu, ale po cestě se k tomu nabalovaly další zajímavosti, které v itineráři nebyly.

Shodou náhod dozvěděl se něco málo pravdy o památníku u jednoho fotogenického kostela / i když u mne na plné čáře vyhrává v Krušných horách tento kostel – Zimní Kalek s duší kostela sv.Václava , kupodivu neprochladl v nově otevřené Mikulášské štole, poznal neskutečně pitoreskní okolí městecka Seiffen, včetně samotné vesničky a navštívil smysl tohoto výletu, výše zmíněný skanzen. Vesnička Seiffen je mezinárodně proslavená hlavně díky svému tradičnímu krušnohorskému uměleckému řezbářství. Zabloudil do staré části krušnohorského Olbernhau – Grünthal či zíral na Blatně jak se dají z dlouhých, tlustých kmenů vytvořit krásná, oživlá dřeva.

Kostel v Malém Háji, před nímž u silnice stojí památník obětem druhé světové války, avšak pravda této piety je trochu jiná. Je vzpomínkou Němcům zastřelených až po druhé světové válce. Jejich jména vytesána jsou na mramorovém podstavci. Na vině byly revoluční gardy, což byly čeští dobrovolníci, působících od 23. května 1945 do července až srpna 1945 v českých zemích, a to zejména v pohraničí. Ani několik let po pádu komunismu se nesměla pravda vyjevit, jak nám vyprávěl autor tohoto památníku. A proto památník Obětem druhé světové války….

Mikulášská štola v Hoře Svaté Kateřiny patří mezi největší a nejznámější v Krušných horách. Ve středověku se tam těžilo stříbro a měď.
V současnosti je možno projít a prohlédnout si asi 240 metrů štoly. Sanace dalších částí bude pokračovat.Na konci procházky nás čeká jezírko s průzračnou vodou.

V 90. letech minulého století se dostala do zorného úhlu hledačů pokladů, protože se rozkřiklo, že tam nacisté na konci války ukryli část bájné Jantarové komnaty. Díky tomu do těchto míst několikrát přijel Helmut Gaensel. Ten díky finanční pomoci ze Spojených států štolu, jejíž vchod po skončení druhé světové války československá státní správa nechala odstřelem zasypat, otevřel. Bez úspěchu. Díky tomu, že spodní patra štoly jsou jednou provždy zatopena vodou, nikdo nikdy v ní Jantarovou komnatu, nebo alespoň něco, co by nasvědčovalo tomu, že by tam mohla být, neobjevil.

Ostatně, kdo si štolu prohlédne, tak musí dojít k závěru, že do takového prostředí něco schovávat nejde. Všude je tam samá voda a všechno mokré.

Skanzen v Seiffenu byl otevřen roku 1973 jako součást muzea hraček v Seiffenu. Je chápáno jako národopisně-historické muzeum, které dokumentuje v různých objektech – domech, dílnách a komplexech budov každodenní život v Krušných horách v 19. a počátku 20. století.

Těžištěm koncepce je krušnohorská výroba dřevěných předmětů a zvláštnosti dílen, strojů a technologií krušnohorské výroby hraček – centrem je tu pak dochovaná soustružna profilovaných prstenců z r. 1760.

V Olbernhau v části obce Grünthal, se nachází jedinečný památkový komplex, který tvoří 22 historických zařízení a je obklopen zbytky obranné zdi. K těžbě stříbra byl v roce 1537 založen hutní závod a přes staletí byl využíván k tzv. Saigerovému zpracování. Zároveň byla Saigerova huť (Saigerhütte) centrem zpracování mědi v Sasku a Grünthalská měď ozdobila přes 400 střech, jako například střechu Drážďanskeho kostela Frauenkirche.

Trasa podél Načetínského údolí je předurčena pro kola, málokteré údolí je vlastně v rovině, navíc krajina podél načetínského potoka s hustým smrkovým porostem tu tam zkrášlena skalisky vám dává zapomenout na zkazky, které se vypráví o Krušnohorské krajině, zničené exhalacemi.

Sochařské sympozium na Blatně bylo takovou třešničkou na výletním dortu, kde byly představeny sochařské výtvory krušnohorských řezbářů spojené s místní tématikou.