Krušné hory se stydí.
Kdo by se nestyděl, když že se vypráví o někom báchorky, že prý tam nic není, není tam nic ke koukání, stromy suché, všude čmoudíci, kde není možnost dodat plícím čerstvý vzduch, není pořádného levného ubytování, cyklotrasy či značení nulové.
Krušné hory jsou studem červené.
Pokud ale opusí svůj podzimní červený až oranžový stud, kde nevíme kam dříve naše oči spočinou díky barevným bučinám, tak zjistíme že se umí i krásně šťavnatě zazelenat až oči přecházejí.
A to ještě neznáte žluto – zelené barvy Krušných hor kdy nám to do pohody na širých lučinách ladí smetánka lékařská.
A co takové bílé Krušné hory? V zimě jsou opravdu bílé.
A málem bych zapomněl na jeřabiny, další to znak Krušných hor, či snad náprsteníky?
Krušné hory se stydí, ale je to jak u ženy, pokud zjistí, že ji máte rádi, tak se Vám otevře, otevře se tak že ji snad začnete i milovat.