Hornický revír Zlatý kopec

Hornický revír Zlatý kopec byl v 16. až 19. století důležitým centrem dobývání cínových, železných a v menší míře i měděných rud. Ty se zde těžily ve dvou hlavních důlních okrscích – jednak na návrší zvaném odpradávna Kaff, tedy na pravém břehu Zlatého potoka poblíž státní hranice mezi dnešními kótami Nad starou šachtou (936 m), Kaffenberg (924 m) a Hraniční vrch (936 m), pouze cínové rudy se pak dobývaly na levém břehu Zlatého potoka v údolí Hrazeného potoka pod Tetřevím vrchem (1 005 m) a Komářím vrchem (965 m).

Rudní ložiska byla pravděpodobně objevena těžaři ze saského Breitenbrunnu koncem 15. nebo počátkem 16. století, po vzniku samostatného revíru Boží Dar v roce 1534 podléhaly doly božidarskému hornímu úřadu. Největší rozmach zažily doly v 16. století, v provozu však byly až do 60. let 19. století a těžební průzkum zdejších ložisek proběhl ještě za první republiky a v 50. až 70. letech minulého století.

Údolí Zlatého potoka představovalo pro doly hospodářské zázemí, kde se ruda drtila a upravovala před jejím dalším hutním zpracováním. Zařízení na drcení rudy – tzv. stoupy – patřila nutně ke každému většímu dolu. Nedaleko těchto míst pracovala kdysi stoupa dolu Johannes, dále po proudu Zlatého potoka v místech, kde stojí tzv. Červená hájenka, se otáčela vodní kola stoupy dolu Kohlreuter a další mokrá stoupa byla zařízena přímo ve Zlatém kopci. Poslední z těchto úpraven, stoupa dolu Kohlreuter, byla v provozu ještě kolem roku 1870.

Zlatý kopec je důležitou součástí nominace Hornické krajiny Erzgebirge/Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO, o kterou společně usilují Svobodný stát Sasko a Česká republika. V roce 2013 byl podán návrh na prohlášení revírů Zlatý Kopec – Kaff a Zlatý kopec – Hrazeny potok za kulturní památky České republiky.