Vyhlídky nad Hroznětínem

Třetí výlet bude také půldenní a opět začne výjezdem do hor. Tentokrát se budu pohybovat mezi Jáchymovem a říčkou Bystřicí. Prvních 150 metrů ke kostelu zvládám již v pohodě, za ním se stočím na Nové Město a dále na Mariánskou. Tato část Jáchymova se mi zalíbila, když jsme tu nedávno s Jančou bydleli v chatě Borůvka, což je velmi příjemné ubytování. Mariánská není na náhorní plošině, kde vládnou louky, jak jsem si myslel. Terén je lesnatý a pěkně členitý a hodně tomu napomáhá vrchol Vlčí hřbet, na nějž se nyní vydám.

Od restaurace na návsi se vydám po červené značce, stoupající na Vlčí hřbet. V jeho jihovýchodním svahu je paseka, z níž je hezký výhled na Doupovské hory, Poohří a město Ostrov. Pod pasekou si všímám mohutné skály a ta má dokonce i jméno. Nevěstino lože se nachází nad Horní Mariánskou cestou, pojedu se na něj tedy podívat.

Je to opravdu tak, mohutné skalisko se tyčí v prudkém svahu, kam je nesnadné vylézt. Na samotnou skálu už to tak složité není. I z ní se otevírají hezké výhledy tím samým směrem, jako z předešlého místa. Hezká lokalita, o níž ví jen málokdo. Nyní mě čeká sjezd od vísky Oldříš, ale znepokojuje mě zvuk mé přední kotoučové brzdy. Navíc mi škrtá o kotouč. Pokud se to nezlepší, budu to muset zítra v Ostrově pořešit.

Oldříš je víska, kde bychom našli spíše chataře, než stálé obyvatele. Na návsi stojí pod stromy kaplička a vládne tu velmi klidná atmosféra. Pokračuji odsud pod vrchol Rozhled, v jehož svahu jsou dvě výhledové lokality. První z nich je Gloriett nad Hroznětínem. Měl bych se k němu dostat lesem po neznačených cestách. Nakonec mi trochu pomohou dřevěné ukazatele. Cesty k altánu jsou ucházející a často houpavé.

Altán Gloriett je historický název vyhlídkové stavby, jež zde stála již v 19. století. Sloužila k výletům a pohledu do kraje nejen obyvatelům Hroznětína. Byl dokonce místem častých schůzek milenců. Byl dřevěný a před 50 lety vyhořel. Tento současný pochází z roku 2018 a podle stavu je pravidelně udržovaný. Dnes sem mohou zavítat kromě slušných lidí i různí výrostci a tudíž k udržitelnosti v přijatelném stavu napomáhá návštěvní řád, který zakazuje kempování a rozdělávání ohně. Stavba je v dostatečné výšce (630 m n.m.), aby mohla nabídnout hezký výhled do středního Poohří, na Karlovy Vary, Doupovské hory i Slavkovský les. Kromě Hroznětína nelze přehlédnout mohutný svah Vlčince, zvedající se na západě. Mezi stromy lze dokonce spatřit i Plešivec.

Od altánu jedu k Flaschnerově skále, která je o dost níže. I tam vede slušně sjízdná cesta. Kolo musím zamknout u stromu a po schodech z kamenů vystoupat pod skalisko. Chodím kolem něj jako pešek, ale dlouho nemohu najít výstupovou cestu. Ona totiž žádná kloudná není, pouze jedna provizorní pro zdatné jedince. Za něj se považuji i já a tak jsem neohroženě vylezl na skálu. Na jejím vrcholu je kříž a u něj kniha. Výhled je podobný tomu z Gloriettu, ale zde bude mít pocestný jistě větší šanci na klid.

Flaschnerova skála dostala jméno po zlém sedlákovi, který byl navíc protivný a chamtivý. Kvůli tomu upsal svou duši ďáblu, ale později se mu ji nechtělo vydat. Před pekelníkem se však neschoval a byl odnesen do pekla. Na ochranu proti zlým silám zde lidé postavili Flaschnerovu kapli. Tradovalo se také, že na skále konají reje čarodějnic a zlých duchů. Původní kaple byla po 2. světové válce zbořena, dnes na jejím místě stojí přesná kopie.

Od skály ke kapli je to vyšlapanou pěšinou kousek. Jinak bych musel až na zelenou značku a teprve po ní sjet ke kapli. Od ní jedu po polní cestě do obce Hluboký, z níž jenom přejedu do Horního Žďáru, a dále mě čeká již známý úsek do Jáchymova. Krátký, ale zajímavý výlet končí v pět hodin posezením v hotelu Radium palace. Je vidět, že je to nejhonosnější podnik v Jáchymově, je to tu opravdu hezké.

autor Josef Sedláček www.facebook.com/josef.sedlacek.129