Pochlebování Krušným horám

Je úžasné sedět u chutnající desítky uvařené tam někde u Žatce od Českého středohoří a upíjet ji v Krušných horách na Hoře Svatého Šebestiána. Jsou příjemné ty pohledy z hor do Českého středohoří, do světa chmele přes zlatavý mok.

Když tu přiklopýtá uondaná rodinka s capartem z pěší tůry / není se čemu divit i v 900 metrech bylo nějakých 32 stupňů./

Po prvotním rozdejchání a doplnění základních tekutin mi byl směrován dotaz kudy kam k Medvědím vopdopádům. Všimli si totiž dvou, bavících se o místopisu. A to je pak ideální stav začít debatu a hrát si na jejich znalce a hlavně těm horám pochlebovat.

Tetralog končí tím, že mladý pár z Prahy je těmito horami unesen, vyrazil jim dech nejen jejich půvab, ale i to, že jsou v ústraní lidského hemžení.

A že se vrátí. Nikoliv prý. Ale určitě.

Sezení probíhalo v příjemném venkovním sezení „hospody na Mýtince“. Po mladém páru zjevila se starší dvojice, těsně následována dvěma cykloturisty. Příjezd dalších čtyř cyklistů byl v těsném sledu, neb po jejich spatření se ozvalo z úst zoufalé obsluhy něžného pohlaví sotva slyšitelně: „Ty vo*e, to snad néé“.

No nejsou ty hory k zulíbání a neumí pobavit?

Rád pochlebuji Krušným horám.