Kühnhaidské rašeliny

Lesní rašeliniště v Krušných horách (cca 124 ha), západně od Kühnhaide, na rozvodí mezi Černou a Červenou Pockau (Schwarz Pockau, Rot Pockau) v nadmořské výšce 729 – 773 m. Výskyt typické rašeliništní vegetace s břízou zakrslou, suchopýrem pochvatým, rosnatkou okrouhlolistou, klikvou či kyhankou sivolistou.

V 1. pol. 19. stol. bylo rašeliniště z důvodu lepší lesnické obhospodařovatelnosti částečně odvodněno soustavou kanálů. V roce 1875 bylo od obhospodařování upuštěno a od té doby se rašeliniště vyvíjí více méně nerušeně. Již v roce 1911 bylo území prohlášeno přírodní rezervací; Mothhäuser Heide je tak nejstarší rezervací v Sasku, v současné době o rozloze 414 ha. Zároveň je dnes součástí evropsky významné lokality Mothhäuser Heide, které kromě tohoto rašeliniště zahrnuje i jižnější Stengelhaide.

Dříve se do velkých slatinných ploch masivně zasahovalo. Vedle budování rašelinišť bylo také využití pro lesní hospodářství jedním z důvodů, proč byly vedeny odvodňovací kanály také slatinami. Poté byly osázeny smrky. Jámy odváděly vodu ze slatin, které se časem stávaly suššími. Když slatina nemá dostatek vody, je narušen veškerý ekosystém. Slatiny přestávají růst a rozkládají se. I tady byly takové jámy zakládány až do 80-tých let 20. století. Nyní, když se slatiny staly vzácnými, bylo pozorováno, že s nimi mizí také rostliny a zvířata odkázaná na oblasti slatin jako na svůj životní prostor. Nyní je snaha o znovuzásobení stávajících slatin dostatkem vody, aby se mohla vzpamatovat a zregenerovat. Proto se kanály opět zasypávají. Díky stojaté vodě se mohou znovu uchytit rostliny jako jsou rašeliníky, které umožní slatinám znovu růst. To je však velmi dlouhodobý proces. Abys se ochránili poslední slatiny, byly zřízeny ochranné oblasti. Tato místa patří k evropské chráněné oblasti Natura-2000 (stanoviště fauny a flóry) „Kriegwaldmoore“. Slatinné lesy Ve slatinách, které byly odvodněny, najdeme často typický keřík s bobulemi – tzv. smrkový slatinný les. Při zemi tu rostou malé zakrslé keříky jako např. borůvka (Vaccinium myrtillus).

Vznik Kühnhaide souvisí se založením statku s mlýnem. Práva na užívání měl vrchní dozorce vorařství, Caspar von Berbisdorf. První zmínku o „Kynheide“ nalezneme roku 1552. Název přitom velmi hezky popisuje krajinu: „Kein“ je výraz středně spisovné němčiny a znamená smrk nebo borovice. „Heide“ vzniklo jako označení rovné neobdělané krajiny porostlé travou a stromy. Železo a chléb Okolo statku vzniklo sídliště, kde se usazovali lesní dělníci a voraři. Caspar von Berbisdorf nechal zřídit také železárnu, která byla díky velkým zásobám dřeva úspěšně provozována a práci zde našla většina obyvatel. Hamr (vodní kovárna) byl provozován do roku 1813. Poté se pro obyvatele Kühnhaide stala zdrojem příjmů výroba prýmek (lemovek) a krajky a těžba rašeliny. Kühnhaide byla známá také svým dobrým chlebem. Mouka se mlela v jednom z mlýnů vybudovaným na Černé. Novověk Po 2. světové válce byly v Kühnhaide zprovozněny tři velké závody: závod na výrobu sportovních přístrojů, stejně tak i „Textilní závod Grenzland (pohraničí)“ a pobočka závodu „Häkelchic Annaberg“, kde se vyrábělo dětské oblečení. Dnes sídlí v Kühnhaide spíše střední podniky.Kostel byl v Kühnhaide vysvěcen v roce 1691. Stavební styl s podélným domem a třístranným zakončením východní strany byl pro tehdejší dobu typický. Nápadná věž byla ale vystavena až v roce 1787.