Načetínské údolí

Povětšinou jsou zde údolí zdolávající výškový rozdíl z horních partií Krušnohoří k úpatí hor. V tomto je Načetínské údolí vyjímečné, nejen že kopíruje česko-německou hranici, ale našlo si svou trasu podél hor s téměř neznatelným převýšením.

Načetínský potok pramení v Novodomském rašeliništi v chomutovské části Krušných hor. V podstatě jsou dva názory na jeho počátek: buď vytéká z novodomského Jezírka ve východní části rašeliniště jako Jezerní potok a nebo ze severní části rašeliniště jako Klínový potok. Dále teče k severovýchodu přes Načetín, Kalek a bývalou Gabrielinu Huť.

Na svém středním a dolním toku vytváří Načetínský potok hluboce zařízlé romantické údolí, obklopené strmými svahy, z nichž místy vystupují skalní útvary. Tyto skalnaté partie byly v minulosti nazývány Českým Švýcarskem (a Němci pak Böhmische, příp. Erzgebirgische Schweiz) a byly oblíbeným výletním místem. Svahy údolí jsou zalesněné, převažují zde buky, doprovázené místy smrky. Romantický vzhled údolí poněkud kazí silnice Rothenthal – Rübenau vedoucí po německé straně údolí, po české straně vede jen hezká lesní cesta. Z Brandova po Gabrieliny Huti po ní vede modře značená turistická stezka, z Gabrieliny Huti do Kalku pak zelená značka.

Cestu údolím začneme na jeho spodním, východním okraji, v části Brandova zvané Kolonie. Půjdeme po modře značené cestě do Gabrieliny Huti. Vpravo nad Kolonií se zvedá ostroh se zbytky Brandovského hradu, z jehož okraje je vcelku pěkný výhled na údolí (viz foto). Modrá značka ovšem zbytky hradu míjí. Ostroh zůstane po naší pravici, sejdeme k potůčku, stočíme se vpravo a skalnatou průrvou sejdeme k Načetínskému potoku. Vpravo mineme Loupežnickou skálu, z jejíhož vrcholu je již zmiňovaný hezký výhled do údolí. Domy na protějším břehu již leží v Německu a patří k vesnici Rothenthal. V těchto místech je potok široký zhruba pět metrů a v létě je v něm tak málo vody, že si tu ani nenamočíte koleno. Ovšem při povodni 24. srpna 2002 hladina dosáhla na dolním toku výšky čtyř metrů. V údolí potok tehdy změnil na několika místech své koryto a zničil cestu vedoucí údolím z Brandova přes Gabrielinu Huť do Kalku. Cesta už je opravená, i když stopy po povodni jsou místy znát dodnes. Za své vzaly také některé můstky spojující Českou republiku s Německem (jeden z nich býval právě zde v Rothenthalu). Voda zatopila celou dolní část Rohtenthalu a povodňová vlna pak zasáhla i německé město Olbernhau.

Postupně míjíme rothenthalské domy a posledním objektem vesnice, který zůstane za námi, je malá továrnička s vysokým cihlovým komínem, trochu narušující dojem z přírodních krás údolí. O kus dál je na potoce splav, z nějž odbočuje k této továrně náhon. Za chvíli ovšem poslední stopy po Rothenthalu zmizí za zákrutou údolí. Projdeme pod mohutným skalním bradlem, které jako několikastupňová hradba strmě spadá k potoku. Nedaleko odtud je pod starými buky po levé straně cesty dřevěný kříž s nápisem informujícím, že zde 29. března 1982 tragicky zahynul Milan Jurinec, údajně lesník, kterého tu při kácení zabil padající strom. Na událost se zřejmě úplně nezapomnělo, protože kříž byl v roce 2004 obnoven. Nedaleko kříže je po levé straně cesty studánka. Po dalších 400 m přejdeme boční přítok Načetínského potoka a mineme hezkou louku, uzavřenou skalní stěnou. Je zde skautský tábor, skauty připomíná i lilie ve stěně nad loukou. V těchto místech kdysi stávala Žlutá pila. Nedaleko odtud, v místě, kde se potok prudce stáčí vlevo, spojuje oba jeho břehy moderní lávka, ovšem uzavřená a nepřístupná. Strmý zalesněný svah po naší levici místy opět zpestřují mohutné skalní bloky tu a tam spadající až k cestě. V jedné ze stěn je krátká štola (délka asi 3 m), pravděpodobně pozůstatek po těžbě železné rudy. Údolí se naposledy stočí, po lávce přejdeme Telčský potok a už jsme v bývalé Gabrielině Huti. Odtud můžeme pokračovat buď Telčským údolím do Rudolic v Horách nebo dále proti proudu Načetínského potoka do Kalku.

Z jihu údolí ohraničují východní část Načetínského údolí na české straně tři kopce: Vyhlídka, Homole a Zelený vrch. Jsou odděleny údolími potůčků prudce stékajících z masivu Kamennného vrchu směrem k severu a vlévajících se zprava do Načetínského potoka.

Vyhlídka je nejvýchodnější a nejnižší z těchto kopců (701,4 m). Dříve nazývána Dürrer Berg. Na vrcholu je triangulační bod. Navzdory názvu ale z vrcholu není vůbec nic vidět, je porostlý jehličnatým lesem. Vrchol je nejsnáze přístupný z náhorní strany od lesní silnice podél oplocení obory. Naproti tomu sousední Homole (702,3 m) nabízí ze svých vrcholových partií výhled mimořádně hezký. Od Vyhlídky ji odděluje strmé údolí bezejmenného potůčku. Dříve se jí říkalo Rollenberg. Nejvyšší místo kopce sice tvoří jedna ze skalek ukrytých v modřínovém lese, skalnatý hřeben ovšem spadá i z vrcholu směrem k severozápadu do údolí. Otevírá se odtud výhled do Načetínského údolí a mimořádně dobře jsou odtud vidět skalní útvary na protější německé straně údolí, jimž dominuje skála zvaná Stösserfelsen. Nejsnazší výstup na vrchol Homole je od skautského tábora proti proudu potoka a pak terénem ke skalám v dolní části hřebene a podél něj vzhůru.

Západně od Homole leží pak ještě další kopec – Zelený vrch (736,6 m). V minulosti vystřídal několik jmen, např. Deltberg, Brand Koppe či Töltschberg. Má nevýrazný plochý vrchol bez výhledu, snadno přístupný z náhorní strany od lesní silnice. V jeho severním úbočí je skalnatý hřeben, spadající z oblasti pod vrcholem a končící skálou u potoka nad skautským táborem. Od Homole je Zelený vrch oddělen údolím Kohoutího potoka (Hahnbachl), jehož podstatná část dříve tvořila přirozenou hranici okresů Most a Chomutov.

Rovněž na německé straně se svahy strmě zvedají. Zdejší dominantou a oblíbeným cílem turistů je skála zvaná Stösserfelsen, pojmenovaná podle nářečního výrazu pro sokola, který zde prý kdysi hnízdil. Údolní stěna skály je přes 30 m vysoká a její vrchol leží v nadmořské výšce zhruba 690 m asi 130 m nad dnem údolí. Na jejím vrcholu se nachází upravená vyhlídková plošina s pěkným výhledem do Načetínského údolí.

Čerpáno z www.rangiroa.sweb.cz/brandov/