Po proudu Ohře (1)

Největší řekou celého regionu je řeka Ohře.

V německé části Smrčin, na svazích Schneebergu u Weissenstadtu pramení v nadmořské výšce 752 m třetí nejdelší česká řeka. Je jí 300 km dlouhá řeka Ohře. Jak český, tak i starší germánský název Eger, je odvozený od původního keltského pojmenování řeky Agara, označujícího podle jedněch bystrou a rychlou řeku, podle jiných znamená Ogra – Agara „lososí řeka“.

To by potvrzovala skutečnost, že ve středověku patřila Ohře mezi nejrybnatější české řeky a proslulá byla právě množstvím lovených lososů.

Jaká je však minulost Ohře? Při pohledu na ni můžeme mít pocit, že tu teče odjakživa. Ve skutečnosti se teprve před 25 miliony let začalo vytvářet prostředí, ve kterém vznikla „Praohře“.

O směru jejího toku rozhodly pohyby zemské kůry, kterým různým způsobem čelila. Zatímco staré jezerní pánve a na horním a dolním toku zvolna protékala, tvrdé žuly Slavkovského lesa během následujících milionů let prořízla hlubokým údolím. Prokličkovala a provrtala se mezi sopečnými vrchy Doupovských hor a hned vzápětí dokázala svoji sílu vytvořením kaňonu v tvrdých a stamilióny let starých horninách Klášterecka a Kadaňska. Pak spokojená s dobře odvedenou prací, klidně meandrovala Žateckou a Mosteckou pánví, aby se postupně spojila s Labem.

Na řece i v jejím okolí se rozvíjel život, odlišný od sousední pánevní či hornaté krajiny. Řeka byla plná ryb, na toku i v přirozeném prostředí pobřežních luhů žilo množství vodního ptactva, na mnoha místech byl proud přehrazen bobřími hrázemi.

Bujná a různorodá byla (a dosud je) jak vodní vegetace, tak květena pestrého okolí, kde se střídají nejrůznější typy lesů, luk a skalnatých či travních stepí.

V době bronzové začaly být využívány vyvýšeniny a ostrožny nad řekou k výstavbě hradišť (Velichov, Radošov či Kolová) a v době železné získala řeka své keltské jméno Agara. V 7. až v 8. století začínají do Poohří pronikat Slované. Za přemyslovské správy se stal střediskem Sedlec a od 13. století přebírá správní úlohu nově vybudovaný hrad Loket.

zdroj: Ohře řeka pozoruhodná

Čerpáno z publikace Michálek J. & Uhlík P. (2006): Ohře řeka pozoruhodná. – Krajské muzeum Sokolov a Landschaftspflegeverband OV