Krušné hory   Krušnohorsky myslet, žít a snít

02. července 2009   Obce a místa  

Oblasti: | Komentáře: zatím žádný | 1 580 x přečteno

Měděnec

Měděnec, německy Kupferberg, bývalé svobodné horní město, leží na hřebenu Krušných hor v nadmořské
výšce 845 m. Měděnec
V samotné obci či v okolí můžeme navštívit např. štolu , přírodní památku Sfingy , nebo se ubytovat v této chaloupce . Spádové oblasti :

Dolní Halže | Horní Halže | Kamenné | Kotlina | Mýtinka

Nad Měděncem se zvedá Mědník, nazývaný někdy Měděná hůrka, na jehož svazích jsou dodnes patrný pozůstatky dolování, trvajícího zde několik staletí. Údajně zde práce horníků začaly již v 10. století, ale prvně je Mědník jako rudní ložisko uveden až r. 1449 v Deskách zemských: „Steingrún cum Kupperspergk“. Druhotně pak bylo toto jméno přeneseno i na hornickou osadu, která pod Mědníkem vznikla. Zpočátku se zde dobývaly stříbronosné měděné rudy a teprve kolem r. 1540 byla zahájena těžba chalkopyritu a pyritu pro vitriolovou huť v Horní Halži.

Od r. 1520 byl Měděnec již městečkem s privilegiem svobodného výkupu stříbra. Poté, co Hanuš z Fictumu si r. 1543 ponechal ze svého šumburského panství jen Měděnec s okolními vesnicemi, se Měděnec stal centrem tohoto nového malého panství.

Bohaté výnosy zdejších dolů přilákaly další horníky, takže již kolem poloviny 16. století byl Měděnec dobře prosperující obcí. Koncem 60. let vsak prosperitu vystřídala stagnace – snad kvůli klesající ceně stříbra nebo zmenšení vydatnosti rud. Syn zakladatele Kašpar z Fictumu se snažil udržet význam Měděnce a proto jej povýšil r. 1588 na horní město. Kromě horních svobod a horního řádu dostali obyvatelé další výhody – např. obecní solnou komoru nebo právo svobodně se stěhovat a převádět jinam svůj majetek. Další majitel Kryštof Taubenreuther z Taubenreuthu sice r. 1605 Měděnci privilegia potvrdil, ale připojil k nim dodatek, že musí nakupovat slad v panské sladovně, nesmí vařit víc než 7 várek piva ročně a ostatní pivo musí nakupovat v panském pivovaru.Jeho vdova Uršula, rozená z Zettelbergu a znovu provdaná pravděpodobně Hackeová nebo Horková, prodala roku 1628 měděnecké panství Šlikům a sama odešla do Annaberku.

Šlikové připojili Měděnec ke svému panství Hauenstein. V té době již ovlivňovala situaci v zemi třicetiletá válka. Měděnec, který se do války značně rozrostl, byl roku 1640 vypálen a dostal se na úroveň pouhé vsi. Některé doly zde ale pracovaly a již roku 1646 dostal hrabě Šlik od Ferdinanda lil. horní a mincovní právo.Kostel, postavený roku 1581 většinou ze dřeva na konci městečka u silnice do Kotliny, byl až do roku 1651 protestantský. Tvrdá rekatolizace však nakonec zvítězila a zdejší kostel začal spravovat farář z Přísečnice. Dost lidí se však vystěhovalo do Saska, kde měli náboženskou ochranu i lepší možnosti obživy. Berní rula uváděla k roku 1654 v Měděnci 49 obývaných usedlostí, jednu pustou a 11 neobydlených.

Další majitel František Arnošt Šlik ve snaze zamezit vylidňování Meděnce omezil práva Měděneckých. Kromě zákazu čepování vlastního piva, příkazu odběru soli jedině od vrchnosti a dalších omezení bylo hlavně zakázáno vystěhování se a převedení majetku z města bez povolení vrchnosti. Na opětovné zoufalé prosby Měděneckých jim to vše zase povolil jen s podmínkou, že po věčné časy budou odebírat od vrchnosti 4 várky piva ročně. Tato povinnost platila ještě na začátku 20. století.

Po polovině 17. století prodal hrabě Šlik panství vévodovi ze Sachsen – Lauenburgu, který ho spojil s panstvím Schlackenwert (Ostrov n. O.). Vévodův syn František Julius dal na Mědníku postavit kapličku jako výraz díků za opět bohaté výnosy měděneckých dolů. Byla zasvěcena Neposkvrněnému početí P. Marie. Rudy však byly využívány jen na výrobu skalice a se zužitkováním mědi a nepatrného množství stříbra se již nepočítalo.

Vévoda Měděneckým přál, potvrdil jim stará privilegia, povolil plné využívání pivovaru a poskytl jim další výhody. Po jeho smrtí v r. 1689 připadlo panství princezně Františce Sibyle Auguste, provdané za markraběte z Badenu a pak dalším členům tohoto rodu, ze kterých již ale nikdo privilegia nepotvrdil.

Roku 1748 zde bylo podle Tereziánského katastru 74 „hospodářů“ a usedlí museli vykonávat čtyři dny roboty o senoseči. Bylo zde 14 řemeslníků, 5 řezníků, učitel, obchodník s krajkami, varhaník, tavič mědi, 14 horníků, tři formani, dva vinopalníci, císařský celní výběrčí, tři nádeníci a žebrák. Dále je uvedeno, že před lety dolování mědi a výroba vitriolu dávaly obživu horníkům, doly pak nic nevynášely a pro nedostatek dříví byly práce v huti zastaveny, stejně jako i v hamrech.

Po rodině z Badenu přešlo panství na královskou a císařskou komoru. Ta je nejdříve pronajala knížeti Schwarzenberkovi a nakonec roku 1839 prodala hraběnce Gabriele Buquoyové, majitelce panství Červený Hrádek i Přísečnice. Roku 1850 se obce staly samostatnými správními jednotkami, velkostatek Měděnec však ve správě Buquoyů zůstal až do roku 1945.
Začátkem 19. století byl starý kostelík v tak špatném stavu, že musel být zbourán. V roce 1803 se začalo se stavbou nynějšího kostela Narození P. Marie. Pro nedostatek peněz se však dokončení stavby protáhlo až do roku 1819. Je to jednolodní stavba s trojboce uzavřeným presbytářem a hranolovitou věží na západní straně. Ze staré fary byla zřízena škola a farář se přestěhoval blíže ke kostelu.

Město bylo několikrát postiženo požárem, ale největší od třicetileté války vypukl 3. 7. 1856 v č, p. 87. Během čtvrt hodiny byla celá ulice v plamenech, jimž padlo za oběť 49 domů s příslušenstvím, pivovar, kostel i radnice, kde shořely Četné listiny a zápisy.

Úpadek dolování vyvolal nové způsoby obživy. Rozšířilo se paličkování krajek a v letech 1817 – 1822 zde byla i krajkářská škola. Ve 40. letech 19. století tu začala výroba hraček a dřevěných hodin, r. 1844 sem byla z Vejprt částečně přenesena výroba pozamentů. Nic se vsak dlouho neudrželo a obec upadala stále víc. Teprve koncem 19. století se začala situace zlepšovat. Za 1. republiky tu byla již továrna na pletené zboží, 24 výroben prýmků, zdobnického zboží a perlových a pletených tašek a rada dalších menších výroben. Postupně zanikaly po roce 1948.

Odsun německých obyvatel počet obyvatel podstatně snížil a nedostatek pracovních příležitostí zčásti zavinil, že se nepodařilo Měděnec znovu plně dosídlit.

Barokní fara, která stávala Šikmo proti kostelu, začala začátkem 70. let 20. století překážet při úpravě komunikace a byla zbořena. Z památek stojí ještě v parku vedle kostela pozdně barokní, trochu poškozené sousoší Nejsvětější Trojice a před kostelem pomník s česko – německým nápisem „V upomínku padlým ze světových válek 1914 -1918, 1938 – 1945″. Za parkem zůstalo stát několik starých lidových staveb z 19. století, které mají v patrech zachované druhé vchody pro případ, Že sníh napadl příliš vysoko.

Kaple na Mědníku málem nepřežila roky po skončení 2. světové války. Pak však byly přece jen prováděny aspoň nejnutnější opravy. Celkové rekonstrukce včetně interiéru se dočkala v roce 1994. Vrátila se do ní i soška Madony, kterou před zničením zachránil jáchymovský děkan. Originál 170 cm vysoké plastiky je uschován, při slavnostech bývá v kapli její věrná kopie.

K obnově těžby a úpravě magnetitu přikročily v roce 1967 Železorudné doly a hrudkovny Ejpovice. Pod dalším majitelem byl důl v provozu do roku 1992, kdy byl pro vyčerpání ložiska uzavřen. V dalších letech byly konány různé pokusy s obnovením provozu, ale vše skončilo roku 1998, kdy bylo přerušeno odčerpávání důlních vod z podzemí a tím došlo k postupnému zatopení dolu.

Zastavením práce v dole a ne právě šťastnou privatizací státního statku se v obci značně zvýšila nezaměstnanost. Přes všechny potíže však Měděnec působí hezky a pro svoji polohu je předurčen k tomu, aby se stal střediskem zimních sportů.Zdroj: Zdena Bittnerová : Obce chomutovského okresu

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (Nehodnoceno)
Loading ... Loading ...

Co by Vás mohlo zajímat



Odpovědi


3 × = 27




© 2009 Krušné hory Krušnohorsky myslet, žít a snít.