Božídarské rašeliniště, s půvabným rybníkem

Součástí rašeliniště je i tento malebný rybník, ležící na červené turistické značce mezi Božím Darem a Hřebečnou.

Charakteristika

Božídarské rašeliniště, území mezi Božím Darem a Rýžovnou, je chráněno od roku 1965. Jde ve skutečnosti o celý komplex rašelinišť, která přecházejí jak do smrkových porostů, tak i do horských rašelinných luk. Celému území vévodí vrch Špičák (1115 m).Voda z bohatých srážek se vsakuje a vyvěrá na povrch v četných pramenech. Kolem pramenů vznikají močály a jezírka. Rostou zde převážně ostřice, sítiny a rákos. Později se rozrůstají hlavně rašeliníky – mokřad se postupně mění v rašeliniště. Rašeliník dole odumírá, nahoře však stále přirůstá. Tím se celé rašeliniště postupně bochníkovitě vyklenuje. Rašeliníků je velké množství druhů, všechny jsou si však vzájemně podobné. Mohou být zelené, nažloutlé nebo načervenalé, často jde o reakci na množství světla. Jen na Božídarském rašeliništi je jich 24 druhů.

Těžba

Rašelina bývá někdy označována jako nejmladší uhlí. Na řadě rašelinišť se těžilo nebo těží. Výjimkou není ani Božídarské rašeliniště. Systematická těžba zde začala již v 18 století. Rašeliniště bylo odlesněno, k odvodnění sloužila pravoúhlá síť odvodňovacích kanálů. Voda pak byla odváděna hlavním příkopem. Kvádry rašeliny (borky) se získávaly ručním rýpáním.

Porosty rašeliniště

Božídarské rašeliniště zarůstá různými keříky (vřes, borůvka, brusinka) a hlavně klečí. Právě souvislý výskyt kleče dokazuje, že rašeliniště dosáhlo posledního stadia svého vývoje a že dochází k jeho degradaci. Pozůstatkem z doby ledové je bříza zakrslá. Dnes je to typická rostlina severské tundry. Na našem území, kde se teplota výrazně zvýšila, přežila pouze na místech, ze kterých ji nevytlačila konkurence ostatních rostlin. Zajímavé je, že bříza zakrslá roste převážně na okraji míst, kde se těžila rašelina. Má zde zjevně optimální podmínky. Památkou na poslední dobu ledovou není jen bříza zakrslá, ale i zde hojný drobný hlodavec hraboš mokřadní.