V rašelinách

Ke kolu byla z mé strany cesta pozvolná, taková evoluční, i když také vlastně z donucení. Příkladem je článek Tam někde nad Chomutovem.

Pak však nastaly časy, kdy propadl v kolo neskutečně. Neřešil vyšlapy v mlze, s deštěm si někdy i tykal. V mrazu, na sněhu užíval neskutečně. A kroutil hlavou potkávaje v zimě běžkaře. Věřím však tomu, že běžkaři si v pětadvaceti minusových mrazech při pohledu na mě s kolem, museli hlavu rovnou ukroutit.

Odpor k běžkam či sjezdovkám byl přímo revoluční. Vzpomínkou byly lyžařské školní zájezdy, s jistotou nasazován do třetích družstev , zkoušel to na malých sjezdovkách typu Mezihoří, avšak vyhazoval suverénně s jistotou přes kotvičku lana z kladek.

Totální blok nastal, když kamarád vyřkl myšlenku. Dáme to / na sjezdovkách /do Klášterce? Cesta v neskutečně skutečném mrazivém, mlhavém čase od hotelu Nástup do Klášterce nad Ohří, kdy neprozřetelně slíbil kamarádovi, že se s ním vydám za jeho novou láskou, byla tlustou čáru za spojením mého těla a lyží. Jestliže měl někdy člověk pocit, že už je mu vše jedno, bylo právě při cestě od hotelu Nástup do Klášterce nad Ohří.

Ale nikdy neříkej nikdy.

Pak poznal někoho, kdo běžky miloval a pokud být v její blízkosti, znamenalo zaměřit se opět na ski.

Ale jak já je nesnášel, modlil se, aby globální oteplování, skleníkové plyny zahalily matičku Zemi. Nikoli doba ledová ale doba horká ovládla naši planetu.

První staronové kontakty byly hrozné, odsuzoval všechny výrobce lyžařského náčiní. Návštěva zimní Moldavy s masovým běžkováním a mou výbavou mi připadalo, že jsem běžkující muzeum. Běžky mi totiž byly věnovány milou osůbkou , třeba tušila, že ve mně něco dříme v symbióze s běžkama. Darované ski neměly ještě ani ponětí o tom, že se používá umělá hmota na skluznice

A pak se cosi změnilo, já začal ty běžky mít rád , dokonce i sám, dobrovolně, aniž bych musel, vyrážel do krušnohorských končin. Oblíbil si však nikoli to masové, ale právě takové to tajemné běžkování, kdy stopy vznikají teprve pode mnou. Místa. kdy jediná šance poznat je právě jen na běžkách.

Takže vlastně až Krušné hory mi opět ukázaly směr jak byt šťastný.

Třeba takové rašeliny, v tomto konkrétně Novoveské, Polské a Novodomské.