Doupov je zapomenutý, ale o to krásnější kraj. Jsou to neposkvrněné, čisté a drsné hory zároveň. I když při tomto cyklovýletě navštívíme jen jeho okraj, je to působivé.
Navíc při tomto poznávání sem omládl. Při šlapání se myšlenkami vracel do let 1984 – 1986 při plnění vlastenecké povinnosti na ochranu naší socialistické vlasti před imperialisty ze Západu.
A vzpomínal na prazážitky, kdy jsou zde zimy opravu kruté. Spaní v dlouhých, snad padesátimetrových srubech s palandami a malinkými kamínky na začátku ubytovací jednotky, které by zahřály, kdyby jste na kamínkách snad jen seděli. A „zobáci“ museli spát až na konce a ještě nahoře. Ještě dnes je mi zima, když si vzpomenu na vycházející páru z úst..
Nebo při ostrých střelbách, kdy byla raketometem málem smetena z povrchu pozemského i v časech mírových jedna vesnička na okraji Doupova. Při ostrých střelbách kdy dolet raketometů byl i 20 km se vždy určil cíl, vojáci zaměřili a velitel útvaru zkontroloval pozice a dal souhlas ke střelbám. Ještě že na takových střelbách byl i rozhodčí střeleb, který měl právo veta. Zjistil, že velitel útvaru až takový dobrý počtář asi nebyl…
Výlet se odehrával vlastně spíše po asfaltu, v Březně můžeme použít novou cyklostezku, takový malý obchvat městečka. Snad jediné celkem rušné místo byla jízda po hrázi Nechranické přehrady.
Při tomto šlapání sem navštívil i přírodní rezervaci – Sedlec u Radonic, či přírodní památku Vinařský rybník. Při trase je možno odbočit k poutnímu místu na Vintířovském vrchu s kostelem, na jehož úpatí je Lapidárium zaniklých obcí Doupovska. Smutno nám bude, když objevíme v zámeckém parku bývalý zámek.
Po okraji Doupova nás povede cyklostezka č.35, vedoucí z Radonic do Úhošťan s krásným kostelem. Před Kadaňskou Jesení si všimněme stolové hory Úhošť.
Ta určitě stojí za samostatnou návštěvu – doporučuji.
A navštívíme i královské město Kadaň, kde se obnova historické části města opravdu povedla.