Bude Chomutovská část Krušných hor klidovou zónou pro lidi, nebo větrným Klondajkem pro několik vyvolených?

Po převratu v roce 1989 přišly do naší otevřené země nové myšlenky a nápady z Evropy i ostatního světa. Jednou z nich byla výroba elektrické energie z alternativních nebo obnovitelných, chcete-li, zdrojů energie (OZE). Na této myšlence není nic špatného, je vlastně logická. Současné způsoby výroby elektrické energie jsou založeny na spotřebovávání zdrojů, kterých není nekonečné množství a je tedy zřejmé, že někdy v budoucnu budou muset být nahrazeny. To, co je na OZE špatné, je bezohledný způsob jakým jsou budovány, podporovány a způsob vnucení jejich drahé produkce spotřebitelům aniž by tito měli možnost výběru.

Naší, tedy Chomutovské části Krušných hor, se zmocnila větrná lobby, která začala projektovat naprosto šíleným a na nic se neohlížejícím se způsobem stroje větrných farem všude, kam se jen vešly. Ruku v ruce s ní sem přišla arogance, megalomanství, povýšenost a v neposlední řadě ale v naprosté dominanci, obyčejná lidská nenažranost.

Do naší části hor bylo postupně naprojektováno tolik větrných farem s tolika stroji VtE, že jejich úplná realizace by znamenala naprostou devastaci jejich nejcennějších částí, tedy náhorních plošin s chráněnými rašeliništi a vzácným biotopem a jejich proměnu v průmyslovou zónu. Lidí zde žijících, nebo chalupářů se samozřejmě na jejich názor nikdo neptal a jejich oprávněné námitky na zachování klidu a krajinného rázu zůstávají oslyšeny.

a) Začátek

Na sklonku roku 2004 měl být položen na náhorních plošinách Krušných hor na Chomutovsku základní kámen největší větrné farmy v Česku, Větrného parku Chomutov (VPCH). Projekt za (tehdy) 13,3miliard kč s počtem přes 150ks větrníků s výkonem 325 MW je dodnes jedním z nejmegalomanštějších záměrů schovávajících se za vznosné fráze o „výrobě čisté, zelené energie bez negativních dopadů na životní prostředí.“

Za projektem v té době stály společnosti Proventi a Virtual Utility, a za nimi nikdo jiný než BAE Systems, tedy dodavatel supersoniků Gripen pro českou armádu. Chomutovská větrná farma měla být využita jako jeden z offsetových programů, které měly kompenzovat pronájem britsko-švédských stíhaček zdejším daňovým poplatníkům. Kompenzovat? Nenechte se vysmát. Za peníze takzvaného offsetu se zde mělo postavit zařízení, které by umožňovalo čtvrtstoletí dojit české spotřebitele elektrické energie a peníze odvádět do něčích kapes nebo za hranice, aniž bychom z toho cokoliv měli.

b) Přestávka

Vidina velké kupy peněz ale spolehlivě prověřila lidské charaktery lidí, kteří za projektem stáli. Firma Proventi upadla do vnitřních sporů svých protagonistů, kteří chtěli pro sebe urvat co nejvíce. Podle rozsudku z loňského podzimu si jednatel Proventi, ing. Antonín Rais, chtěl ulít 385 milionů kč za což dostal 4 roky.

Jako jeden z podílníků této stavby je pravidelně obesílán na svou Pražskou adresu dokumenty Stavebního i jiných úřadů nám velmi známý Alexandr Novák, bývalý senátor a starosta Chomutova. Podle informací, které mám ale z druhé ruky, vložil do projektu své pozemky za 60 milionů kč a rád by je viděl nazpět.

Situace se táhla dlouhý čas, velcí investoři si nakonec celou věc rozmysleli a ke stavbě tehdy nedošlo. Možná už také lezl na povrch korupční skandál, který celý nákup stíhaček provázel. Nad stavbou se tedy na několik let zavřela voda. O větrném parku se poté čas od času objevily zvěsti, že je vůle ho dokončit ale vždy zase všechno utichlo.

c) APB Plzeň

V oblasti začali pracovat jiní investoři, kteří zde postavili několik menších farem např. firma Green lines s.r.o. farmu tří VtE v Rusové „Nad nádražím“ nebo firma Drobil elektro s.r.o. farmu rovněž tří VtE poblíž Hory svatého Šebestiána. Největší stavba ale byla dokončena v roce 2007 firmou Ecoenerg Windkraft Gmbh a to farma Kryštofovy Hamry o 21 strojích o celkovém výkonu 42MW, která je dodnes největší větrnou farmou na celém území ČR.

Asi tehdy obživly nanovo snahy uvést VPCH v život a trvají dodnes. Do Chomutovského prostoru Krušných hor vstoupila sebevědomě firma APB Plzeň, která nejenom ovládla projekt samotného VPCH ale skoupila i projekty ostatních firem, které sice postupně procházely zjišťovacími řízeními EIA ale vůbec není jisté, jestli by se kdy začaly stavět. Věc se má totiž takto: Plánů na výstavbu větrníků jsou tuny, připojit se k síti však není kde. Všem projektům, které předpokládaly připojení na napěťové hladině 22kV přímo do distribuční soustavy nemohlo být ze strany ČEZ Distribuce vyhověno z prostého důvodu, bylo jich zkrátka příliš mnoho. Jediný projekt, který toto řešil, byl VPCH. Podle něj se mělo zbudovat kabelové vedení 110kV o celkové délce 22,5km do rozvodny ve Vernéřově, kde se mělo ještě 110kV přetransformovat na 400kV a pustit do přenosové soustavy. Takové vedení, ve všech myslitelných prostředích od skály až po bažinu s celkem třemi transformačními stanicemi je řádově miliardová záležitost, kterou nechce a nemůže každý podstoupit. Podle mých domněnek na to většina investorů spoléhala a čekala až APB vedení vybuduje s tím, že se pak s nimi na přenosu své výroby domluví.

d) Obchodní a stavební způsoby APB Plzeň

Nicméně APB začala projekt VPCH resuscitovat čase, kdy se veřejné mínění začalo od nekritického obdivu VtE, odvracet. Vybudovaná farma Kryštofovy Hamry už totiž začala působit a to především vizuální ranou, kterou dostane každý, kdo pojede po silnici z Výsluní do Rusové a potom docela otravným hlukem, kterým znepříjemňuje život obyvatelům Nové vísky u Domašína a Volyně. To, co si lidé dříve neuvědomovali, protože neměli životní zkušenost a srovnání, a to, co investoři dodnes tvrdí, že neexistuje, tedy výrazný zásah do krajinného rázu a produkovaný hluk, tady najednou bylo a v obyvatelích dotčených obcí to vyvolalo nezvratný pocit, že svůj prostor a klid, za kterým sem přišli, si musí, stůj co stůj, uhájit.

Navíc si firma APB ve svém vystupování počíná velmi neomaleně a nešťastně. Vytipovala si klíčové osoby mezi vlastníky půdy, kterým nabídla milionové částky za odkup nebo pronájem a rovněž vsadila na spolupráci s částí zastupitelstev měst Výsluní, Kryštofových Hamrů, Hora svatého Šebestiána a Křimova u nichž cítila zájem nebo alespoň servilnost. Co nabídla zmíněným zastupitelům nevím a nechci na toto téma spekulovat. Je to morální záležitost těch oslovených a záleží na nich, jestli ustojí tlak svého svědomí a těch, kterým zde svým vstřícným jednáním mohou zmařit jejich investice do nemovitostí a naději, že dožijí v jednom z mála míst, kde toho sice donedávna moc nebylo, ale bylo zde alespoň ticho. Se zbytkem obyvatelstva firma jedná sice nevysloveným způsobem, ale tak, že by se dal definovat slovy: „Jste jenom vesničtí burani, vaše pocity a zájmy nás nezajímají, nacpeme vám to sem ať chcete nebo ne.“

Jedno je jisté, APB má minimálně zastupitelstva v Hoře svatého Šebestiána a v Křimově pěkně v hrsti. Tyto obce se totiž prostřednictvím svých starostů a málo obezřetných zastupitelů nechaly chytit na vějičku firmy APB. Poskytovala totiž „nevratnou“ půjčku v řádech miliónů korun s jedinou podmínkou: obec bude za každých podmínek spolupracovat na realizaci jejich plánů. Samozřejmě, peníze jsou dávno probenděné a následným starostům a zastupitelům nezbývá než poslušně srazit kufry a plnit vše, co po nich APB chce. Stejnou „půjčku“ dostalo svého času i Výsluní, na nátlak občanů ji ale naštěstí APB včas vrátilo. Z toho důvodu má Výsluní alespoň nějaké manévrovací možnosti a když nechce, nemusí jít investorovi na ruku, z čehož bývá dost často nepříčetný.