Krušné hory   Krušnohorsky myslet, žít a snít

29. prosince 2016   Zajímavosti  

Oblasti: | Komentáře: 2 | 301 x přečteno

Z deníčku elektrifikovaného bicyklisty – prolog

To bylo tak.

Kdysi, když jsem býval ještě mlád a křepek, jsem jezdil rád na kole. Jsa sportovcem, lehkým atletem, mi nedělalo potíž se hodiny masochisticky hmoždit po krušnohorských kopcích a ještě z toho mít radost a dobrý pocit.

Ty doby jsou však už za mnou. Poslední roky si dobře rozmýšlím, kam a jak daleko na kole vyjedu. Prostě ten přetlak životních sil, který má každý z nás dokud je mladý, je fuč a s ním se pomalu vytrácí chuť si na kolo vůbec sednout. Vypadalo to, že jedné letní sezóny už kolo zůstane opřeno v koutě a jeho pneumatiky pomalu zpuchří. Když tu se stala důležitá věc. Jedna naše známá si koupila elektrické kolo.

Patřil jsem vždycky k ortodoxním odmítačům jakékoli dopomoci v přesvědčení, že to není sportovní a když člověk na něco nemá, tak to nemá taky dělat. Různě si cizími silami vypomáhající sportovci u mě neměli ani za mák pochopení, v jejich blízkosti jsem si pohrdlivě odfrkoval a byl odhodlán jim ani kůrky nepodat. Naše známá to ale změnila.

Ukázala nám své kolo a nechala mě a mojí ženu na něm svézt. Musím říct, že je to úžasný pocit, protože kolo jede (v závislosti na zvolené úrovni asistence) jako drak a při té rychlosti mi to dokonce čechralo mé poslední vlasy, což byla při běžném ježdění na obyčejném kole záležitost už léta nevídaná. Také se po třetím šlápnutí nedostavil obvyklý pocit kyselých nohou, kdy vás to ve stehnech pálí jako čert. Takže jsme slušně poděkovali, pochválili, vrátili kolo a šli domů, kde žena prohlásila: „Já chci taky“!

To se taky dalo čekat, že jo. Kámoška si bude jezdit snadno a lehce a já ne. Opatrně jsem se tedy vydal na výzvědy do obchodu, kde jsem kdysi nějakou chvíli vypomáhal jako mechanik a kde jsou na mě hodní.

„To máš tak, vole“ řekl mi přátelsky známý prodavač, “ kolem pro tvou ženu to teprve začne, vyjedete si spolu, ona na elektrice, ty na obyčejným a hned ti osolí celý ty roky, co jsi ji na kole honil. Bude to přesně obráceně a věř mi, že tě to bude štvát. Už jsme to tady zažili mockrát. Zkrátka se připrav na to, že nejdeš koupit jedno kolo, ale hned dvě“.

Dvě elektrický kola? Vždyť by za to bylo pojízdný auto. Začal jsem usilovně vymýšlet verzi a neotřesitelné důvody, jak nákup kola(kol) vyautovat. Jenže žena už byla beznadějně zaháčkovaná a prohlásila, že si ho koupí sama. A jak řekla, tak udělala. Najednou jsme měli doma električáka a já se začal shánět po někom, kdo mě po vyjížďce dá zase do použitelného stavu.

Nebylo to ale zapotřebí, žena natěšená na naše společné vyjížďky souhrou náhod objevila inzerát na totožné, minimálně jeté kolo s výraznou slevou. Jen pro něj bylo potřeba zajet 200km daleko. Tak jsme se elektrifikovali a mohlo to začít.

mé první kolo

Pokračování

Z deníčku elektrifikovaného bicyklisty – akce

Z deníčku elektrifikovaného bicyklisty – jak jsem si zavařil

Sepsal: Vladimír Šťastný z Krušných hor

http://vladimirstastny.blog.idnes.cz/

S kolem po Krušných horách

017_7370+

012_0254

2 (1)

cyklistka

011

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (Nehodnoceno)
Loading ... Loading ...

Co by Vás mohlo zajímat



2 komentáře na článek “Z deníčku elektrifikovaného bicyklisty – prolog”


  1. Z deníčku elektrifikovaného bicyklisty – akce « Krušné hory Krušnohorsky myslet, žít a snít
    02. ledna 2017
    7.51

    […] Z deníčku elektrifikovaného bicyklisty – prolog […]


  2. Z deníčku elektrifikovaného bicyklisty – jak jsem si zavařil « Krušné hory Krušnohorsky myslet, žít a snít
    10. ledna 2017
    8.24

    […] http://www.krusnohorsky.cz/2016/12/29/z-denicku-elektrifikovaneho-bicyklisty-prolog/ […]

Odpovědi


4 + = 9




© 2009 Krušné hory Krušnohorsky myslet, žít a snít.