Přísečnická zemská brána

Přísečnickou zemskou branou procházela stará příhraniční stezka, která tvořila spojení mezi Lipskem a Prahou. Zde nacházíme jak na saské, tak i na České straně řadu slovanských místních jmen a jmen polností. V okolí zemských bran totiž sídlili lidé, kteří měli za úkol bránit zem, obecně zvaní „strážci“, na západě a severozápadě Čech však „Chodové“. Jejich základní povinností bylo: „… aby cesty vedoucí do země a z ni udržovali v pořádku a hlídali je“ . Jim byly zemské brány předány k obraně a ochranně, oni měli stezky zatarasit („přesekat“) v případě, kdy byl očekáván nepřátelský vpád. Obecně se takovýmto „přesekáním“ rozumělo pokácení lesa.Je jistě pozoruhodné, že jméno již zmíněné zemské brány Přísečnice (německy Presnitz) pravděpodobné vzniklo od slova „příseče“ ve smyslu kácení.

Mimo špatnou vybavenost cest ztěžovaly dopravu v minulostí rovněž ještě cla a značná nejistota. Kdo jel z Přísečnice do Žatce, podléhal se svým zbožím například trojímu proclení (Přísečnice, Kadaň a Drahonice – mostné). Důsledkem nakupení celní zátěže byly cesty obcházeny. Přes určitá bezpečnostní opatření ani v dobách míru nebylo ale cestování žádným potěšením.

V r. 1252 získal Řád německých rytířů město Chomutov a další nespecifikované vesnice. K ním v r. 1281 přibyl křímovský kolonizační újezd, který vytyčil obchodní cestu. Cesta procházela Chomutovem a průběh její trasy byl prakticky shodný s dnešní silnicí 1/7. jistě jí pro své zásobování a dopravu zboží využívala i sklářská huť v katastru obce Jilmové, která je doložena již ve 13. stol.

V Chomutově se křižovaly dvě hlavní cesty. Jedna procházela z Chebu přes Doupovské vrchy, u Kadaně překračovala Ohři a pod Krušnými horami pokračovala přes Chomutov na Most a dál na severovýchod. Druhá přicházela od Prahy přes Louny a pokračovala z Chomutova do Míšně. Jednou její větví byla jíž uvedená trasa přes Křimov.

Než nás staré stezky zavedou do Krušnohoří protnou rovinatou Žateckou a Mosteckou pánev a směřují do oblasti rozčleněné erozí vodních toků, hlavně řeky Ohře. Tvář této části krajiny i celá zdejší příroda je v současné době silně postižena činností člověka, zejména povrchovou těžbou uhlí a budováním výsypek. Přesto se v okrajových partiích této oblasti nachází celá řada významných přírodních památek a zajímavostí. Jsou to například Doupovská pahorkatina, vrch Úhošť a Mravenčák, Střezovská rokle, Rašovické skály, Želinský meandr, Kokrháč, Sluňáky a další chráněná místa. Na těchto lokalitách se vyskytuje i vzácná fauna a flora.