Křimov

Křimov, německy Krima, leží na náhorní plošině v nadmořské výšce 725 m. Od Chomutova je vzdálen 8,7 km na ZSZ. V současnosti patří k obci Křimov také Celná, Domina, Krásná Lípa, Strážky, Suchdol a katastry zaniklých Menhartic, Nebovaz a Stráže. Křimovem procházela stará obchodní cesta z Reitzenhainu přes Novou Ves do Chomutova. V podstatě se s ní kryje silnice č. 7 z Chomutova k hraničnímu přechodu v Hoře Sv. Šebestiána. U této silnice stávalo nejméně šest kamenných smírčích křížů – jen v Křimově byly tři. Do dnešních dnů však zůstaly jen tři – dva v Nové Vsi a jeden v Křimově u plotu domu č. p. 47.

Spádové oblasti :

Celná I Domina I Krásná Lípa I Menhartice I Stráž I Strážky Suchdol

Je velmi pravděpodobné, že bývalé malé panství Křímov bylo kolem roku 1200 vymezeno panovníkem jako neosídlený Újezd. Újezdy byly vymezené úseky krajiny, které panovník postupoval ke kolonizaci vybraným osobám nebo rodům, případně církevním institucím. Újezd Kříimov byl pak kolonizován pravděpodobně v průběhu 1. poloviny 13. století příslušníky rodiny, ke které patřili bratři Chotěbor z Račic a Smil z Líběšovic.

První písemná zpráva o Křimovu je v listině, sepsané v lednu 1281 v sídle řádu německých rytířů v Chomutově. Chothoborius de Retschitz v ní společně 5 manželkou prohlašují, že pro spásu svých duší odkazují domu řádu německých rytířů v Chomutově majetek „Krimove“ s vesnicemi Strasch (Strážky), Nakavazy (Nebovazy), Ludem (Lideň), Durrental (Suchdol), Menhardesdorf (Menhartice), Hodewitz (zaniklé Hoděvice) a Vizok (Vysoké), každou se soudním právem, poli, lesy, loukami, právy rybolovu a honitby a vsím příslušenstvím.

Centrem tohoto majetku byl uprostřed ležící Křimov. Jeho usedlosti byly rozloženy při nepravidelné, zhruba obdélníkové návsi, na jejímž jižním vyšším konci byl postaven v polovině 14. století kostel sv. Anny. Je jednolodní, s odsazeným, pravoúhle zakončeným čtvercovým presbytářem, s obdélníkovou sakristií na severní straně a s věží nad západním průčelím. Tato původně gotická stavba, připomínaná před rokem 1361 již jako farní, byla kolem roku 1530 výrazně přestavěna. Z té doby je západní portál, klenba a okna v presbytáři. Roku 1762 byl kostel zbarokizován a byla přistavěna věž. Do středu nového průčelí byl tehdy přenesen původní pozdně gotický hrotitý portál z přestavby z r. 1530. Presbyterium má obranné patro se štěrbinovými, dovnitř špaletovanými okénky ve východní a jižní stěně. Dvojice otvorů na severní straně je zakryta střechou dodatečně postavené sakristie. Patro dnes jíž nemá podlahu, přístup k okénkům je proto dost obtížný. Poslední větší úprava kostela byla kolem roku 1800. Nebyl sice proveden důkladný průzkum, ale zdá se, že z první podoby kostela se nic nedochovalo.

Kolem kostela býval do roku 1788 hřbitov, pak byl do roku 1885 jižně od obce a později byl vybudován nový hřbitov východně od vsi. I ten již byl zrušen.

Němečtí rytíři správou svých vesnic pověřovali své zástupce – rychtáře. Roku 1350 byla např. propůjčena zemským komturem „věrnému Thilovi“ rychta a krčma ve vsi Kryma se vsím příslušenstvím, ale s dodatkem, že on i jeho dědicové budou poslušně sloužit chomutovské komendě, na což někdy jeho předchůdci zapomínali.

Křímov byl původně český, i jeho název je odvozen z osobního jména Křima a znamenal Křimův dvůr. Proto je v názvu krátké „i“ a ne dlouhé, jak se mnohdy mylně píše. Za německých rytířů vsak zde došlo k rychlému poněmčení obyvatel.
Do roku 1359 patřily platy ze tří kříimovských usedlostí Janu a Hukovi z Alamsdorfu, sídlícím na hradě Najštejn. V uvedeném roce je prodali komendě řádu německých rytířů, takže pak rádu patřil již celý Křímov.

Roku 1411 byl řád německých rytířů vykázán králem Václavem IV. ze země a přišel o majetek, tedy i o chomutovské panství. Křímov ale k tomuto panství patřil dále až do roku 1850, i když se držitelé střídali. Patřil k němu i tehdy, když bylo toto panství po částech rozprodáno. Chomutov se roku 1605 vykoupil z poddanství, stal se svobodným královským městem a směl si od královské komory koupit i část dřívějšího panství Jiřího Popela z Lobkovic, kterému bylo toto panství roku 1594 zabaveno. Chomutov si koupil 11 vesnic, mezi nimiž byla např. i Krásná Lípa nebo Křímov. V Křímově tehdy Žilo 23 usedlých poddaných a byla to docela bohatá vesnice, jediná, která se musela podílet s Chomutovem na platu rektora chomutovské jezuitské koleje, který činil 720 kop míšeňských grošů ročně.
Škola byla v Křímově brzy, od r. 1592 sem učitele dosazovali chomutovští jezuité. Roku 1609 je zde ale uváděn protestantský učitel. Katolického jezuité znovu dosadili až roku 1636. Roku 1796 byla postavena první školní
budova, nová byla postavena roku 1860 již jako dvoutřídní a chodily tam také děti ze Stráže, Nebovaz a Suchdolu.

Poloha Křímova při říšské silnici měla v míru své výhody, ale ve válečných letech znásobovala utrpení. Přesto ale berní rula roku 1654, tedy krátce po třicetileté válce, zaznamenala v Křímově devět sedláků, z nichž jeden také šenkoval, jeden formani! a jeden „handloval v koních“ a tzv. na obci žilo Šest osob, „tkalcové a nádenní lidé jsou“. Dále berní rula uváděla, že „kteří potah mají, s ním z peněz se živí“.

Roku 1660 prodal držitel zdejší rychty tento svobodný statek přísečnickému panství a později se jeho majitelé střídali. Zbytek vesnice byl až do roku 1850 spravován z městského statku Krásná Lípa.

V roce 1813 byl na farní louce rozbít tábor vojáků, připravujících se do bitvy proti Napoleonovi. Škody po celé vesnici i na polích napáchali nejen tito vojáci, ale i další vojska, která tudy stále procházela oběma směry. Také kostel byl znečištěn 900 zajatými Francouzi, kteří tam byli uzavřeni. Po jejich odchodu musel být kostel znovu vysvěcen. Také nakažlivé nemoci se tu rozšířily a zemřela na ně řada lidí.

Obyvatelé Křimova se od nejstarších dob věnovali převážně zemědělství a chovu dobytka. V posledních desetiletích 19. století se tu rozšířilo i pěstování Inu. Byla postavena budova na zpracování Inu a byly u ní vybudovány i dva potřebné bazény. K odběratelům zdejšího Inu patřily největší prádelny v Čechách i Německu.

Po dvě století pomáhala rodinným rozpočtům také domácká výroba zdobnického zboží. Ke konci 19. století však již ustávala. Poštovní úřad je v Křimově od roku 1867, železniční zastávka na trati Chomutov – Vejprty od roku 1872. Tato horská trať mívá v zimě často problémy, spousty sněhu a větrem naváté závěje znemožňují průjezd vlaků. Roku 1874 byla na křimovském nádraží uvedena do provozu odbočka z této tratě do Reizenhainu (Pohraniční).

Konec druhé světové války se do historie Krimova zapsal velmi smutně. Po silnici z Reizenhainu do Chomutova byl veden tzv. „pochod smrti“ vězňů z německých koncentračních táborů. Celá trasa je lemována hroby s mnoha obětmi. U Křímova jich bylo pochováno 31 ve dvou společných hrobech. Po roce 1990 se Kříimov zapojil do Programu obnovy vesnice a díky tomu získal dotaci na různé akce. Má již vybudovaný vodovod, kanalizaci i Čistírnu odpadních vod. Obec se ale stá le potýká s nedostatkem pracovních příležitostí.

Silniční obchvat Křímova se již začal budovat, takže se dá předpokládat, že po jeho dokončení zmizí odsud vietnamská tržiště i postávání dívek nejstaršího řemesla.Kříimov má také jednu zvláštnost. Společnost LOKO – MOTIV připravuje na zdejším nádraží železniční muzeum a pořádá při různých příležitostech jízdy vlaků s parními lokomotivami.

Zdroj: Zdena Bittnerová : Obce chomutovského okresu