Blatenský příkop

Rozvoj těžby a zpracování rud nebyl myslitelný bez energie pro pohon vodotěsných strojů a především úpraven. Jednou ekonomicky použitelnou formou energie zde byla voda.

Její zdroje nebyly nikdy příliš velké a v suchých letech i v krutých a dlouhých zimách ji bylo málo. S vodou se úzkostlivě hospodařilo, byla především určena pro doly a úpravny a teprve přebytečnou vodu mohli těžaři využít pro rýžoviště. V první třetině 16. století byl Blatenský důlní revír zásobován v podstatě ze dvou zdrojů: z říčky Černé a z Blatenského potoka. Další prudký rozvoj kutacích prací v lesních cínových dolech v odlehlejších terénech záhy způsobil citelný nedostatek vody, který již nebylo možné ze stávajících zdrojů odstranit. V letech 1540 – 1554 byl proto blatenskými těžařskými společnostmi vystavěn umělý vodní příkop o délce 12 km a šířce téměř 2 metry, jenž odváděl vodu z Černé asi 2 km západně od Božího Daru v nadm. výšce 975 metrů.

Jeho trasa vedla kolem Božídarských rašelinišť mírným spádem po vrstevnici přes Myslivny, Rýžovnu, Bludnou a severní úbočí Blatenského vrchu do Horní Blatné, kde vyúsťoval do Blatenského potoka. Stavitelem díla byl Štěpán Lenk. Pro kontrolní pochůzky a údržbu toku byly po jeho obou stranách navršeny 2 metry široké náspy. Proti zavátí sněhem byly obě strany příkopu hustě osázeny smrky. Kromě toho se mnohé úseky v zimě zakrývaly tyčovinou a smrkovými větvemi proti zamrznutí a zapadání sněhem. Na četných místech byl přítok vody regulován hrázemi, stavidly, přepady a odváděcími kanály.V případě vysoké vody se její část podle potřeby odpouštěla postrannými koryty zpět do Černé.

Protože vodní příkop svým tokem přetínal řadu místních komunikací a potoků bylo na něm zbudováno několik lávek, mostků a dřevěných přetokových žlabů, z nichž se dodnes jeden zachoval poblíž Mysliven. Některé části kanálu byly vyzděné či vyděrované a celoročně kryté dřevem. Je pochopitelné, že toto důležité vodní dílo vyžadovalo soustavnou údržbu. Blatenská městská rada proto zaměstnávala několik stálých dozorců, kteří měli za úkol konat pravidelné obchůzky podél příkopu a odstraňovat vyskytující se závady.

Blatenský příkop měl ve své době značný hospodářský význam. Zásoboval velkou část blatenských důlních zařízení, rýžoviště, rudné mlýny a zajišťoval dostatek vody při hašení požárů. Jeho vybudování vyvolalo další výrazné oživení důlní činnosti, zvláště v terénech Blatenského vrchu, Sněžné hůrky a Jeleního vrchu, kde vznikaly desítky nových dolů. Již v roce 1541 bylo n příkopu vystavěno 12 nových stoup a řada hutí.

O vodu a práva užívání příkopu vedli Blatenští v minulosti četné spory s těžaři a rýžovníky z Božího Daru a Rýžovny. Blatenská městská rada si na rušivé zásahy sousedů několikrát stěžovala až v Praze a ve Vídni. V roce 1570 získala od Maxmiliána II. Zvláštní výnos, kterým panovník prohlásil ochranu vodního příkopu a udělil Horní Blatné dědičné právo vybírat po všechny časy vodní poplatky a sladovné. Toto privilegium bylo potvrzeno roku 1613 králem Matyášem.

Ještě z konce minulého století však máme zprávy o opakovaných třenicích Horní Blatné s obyvateli Rýžovny a Mysliven, kteří z příkopu tajně zavodňovali louky. Svědectvím úzkostlivé snahy Blatenských o přesné vymezení pozemků příslušejících příkopu a zabezpečení jejich nedotknutelnosti svědčí desítky kamenných mezníků, jimiž jsou osázeny obě strany vodního díla. Do nich jsou vytesány písmena E, iniciála německého slova ERBWASSERGRABEN, což značí dědičný vodní příkop.

V polovině minulého století přestal vodní příkop zcela sloužit důlním účelům, byl však vydatně využíván místními průmyslovými provozy a zachoval si význam pro požární ochranu. Jeho majitelem se stala obchodní společnost vodního příkopu založená v Horní Blatné roku 1872. Tento způsob vlastnictví a správy příkopu se v podstatě udržel až do roku 1945. Společnost zajišťovala všechny nutné udržovací práce a opravy. Rozsáhlejší novodobé úpravy příkopu byly realizovány v letech 1890 a 1920. Po poslední regulaci roku 1920 bylo na trase příkopu registrováno 25 můstků a přejezdů, 12 přepadů pro velkou vodu, 1 vodní převod a 40 lapačů štěrku a písku.

Dnes je Blatenský příkop téměř zapomenutou technickou památkou. Již dlouhá desetiletí neslouží svým někdejším účelům, kdysi důležité vodní dílo je stále více zanášeno, zarůstá lesem, travou a je lokálně pohlcováno i rašeliništěm. V roce 1980 byl Blatenský příkop zařazen do státního seznamu nemovitých kulturních památek.