A to i ze začátku srpna.
Když se probouzíme, spoceni a bojíme se dalších hodin, jestli to vydržíme v těch teplotách co nás čekají.
Jsou to pařáky, kdy i zapisovatelé historických dat se třesou, že přepíší dějiny a budou mít konečně práci.
Ve zhruba tisícimetrové výšce se neváháme zchladit v rašeliništních rybníčcích.
Jenže pak je to třeba otázka půl hodinky a pokud nemáme štěstí na místo kde se nacházíme a není kam se schovat jsme po hodinové průtrži úplně durch mokří.
A když pak zrána kdy, po dešti máme všude samou mlhu tak nechápeme, jako by už ten podzim chtěl vstoupit.
Vlastně pak zjistíme, že příroda je strašně šikovná čarodějka, vždy nás něčím překvapí.
Takové byly Krušné hory zkraje srpna mezi sobotním odpolednem a pondělním ránem.